čtvrtek 29. srpna 2019

Recenze na knihu Nikdynoc



Název: Nikdynoc
Autor: Jay Kristoff
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 512
Žánr: YA, fantasy

Toto byla moje první kniha od autora, ale doma mám od něj Iluminae, tak snad se k ní brzy dopracuji. A na to jak knihu všichni opěvovali a chválili, ja z ní tak nadšená nebyla. Měla jsem obrovský problém se do ní začíst a ještě ten začátek knihy byl tak zmatečný, že jsem ze začátku byla naprosto mimo, ale bohužel ani na konci knihy jsem nebyla o moc chytřejší...


Mia Corverová je dcerou popraveného zrádce. Mia žije ve městě postaveného z kostí a popela mrtvého titána. Od té rodinné tragédie ji vychovával stařík, který ji učil boji, použití jedů a zbraní...
Aby se jednoho dne mohla vydat na cestu do Rudé církve, kde se chce stát učednicí nejobávanějšího a nejtemnějšího sdružení v celé zemi. Jenže jak Mia zjišťuje, najít cestu není do Rudé církve tak snadné, jak se jí ze začátku mohlo zdát... Po úmorné a dlouhé cestě se tam nakonec dostane, ale aby se mohla stát pravou vražedkyní, musí se probojovat mezi nejlepší čtyřku učedníků, což bude stát hodně úsilí a práce. Jenže dokáže Mia včas odhalit spiknutí, které se na ni chystá? A dále pomstít se těm, co můžou za smrt jejího otce?


Mia mi sympatická nebyla už od začátku knihy a musím říct, že v průběhu knihy se můj názor na ni nějak výrazněji  nezměnil. Mám na ni takový nespecifikovaný názor stále... snad to bude v druhém díle lepší. Trick (kamarád Mii a také učedník R.C.) mi byl velmi sympatický již od začátku, přišel mi hodně takový kamarádský a měla jsem ho o hodně raději než Miu.


Jak už jsem psala, ze začátku mě to vůbec nebavilo a strašně se to táhlo... a to až do strany 150. Poté nastal zlom a vše šlapalo a dostalo to i rychlejší spád. Dále mě postupem času začaly štvát poznámky pod čarou, které někdy byly i přes půl strany a vždy to rušilo při čtení hlavní linky příběhu. Ze začátku mi to přišlo super, ale postupně mě to fakt dost otravovalo... Další zvláštní věc na této knize je to, jak byla naprosto bez obalu a přímá...velmi naturalistická. Takové byly ať už slova vypravěče  na začátku knihy, tak i slovník hlavní hrdinky Mii byl velmi vulgární. Postupem času už mi to tak nepřišlo, Ale s něčím takovým jsem se zatím v žádné  jiné knize nesetkala. (hlavně v YA teda)*

*Vím, že se jednu dobu diskutovalo, jestli je to YA nebo ne. Já si myslím, že je. Ale je to věc názoru.

Ale abych nebyla jen negativní. Po 150 straně kniha ubíhala a celkem mě to i chytlo a bavilo. Ale škoda těch prvních  150 stran je to celkem dost. A navíc ta obálka knihy, ta je podle mě naprosto boží. A hlavně ta vrána pod přebalem...

Hodnocení: 72%

středa 21. srpna 2019

Grafický román o životě, lásce, a o všem, co se stane mezi tím




Název: Srdcerváči
Autorka: Alice Osemanová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 288
Rok vydání: 2019
Žánr: YA


Přestože kniha u nás vyšla teprve před pár dny. Myslím si, že většina lidí už tuto knihu zaregistrovala. Jelikož je v zahraničí hodně populární a ta obálka je též lehce zapamatovatelná. Já knihu zaregistrovala hned, jak vyšla v zahraničí a měla jsem v plánu ji objednat, ale pak jsem se dozvěděla, že má vyjít u nás, a tak jsem se rozhodla počkat. Jenže na začátku prázdnin jsem byla v Amsterdamu, kde jsem na knihu narazila. Stálo mě velké přemáhání, to vydržet, až do dnešních dní. Ale teď mám knihu konečně doma a přečtenou.

Minulý rok nebyl pro Charlieho moc dobrý, ve škole oznámil svůj coming out a sklidil za to akorát posměch a šikanu. Nick o Charliem už slyšel, ale nikdy s ním neměl příležitost promluvit. Až do začátku ledna, když je oba potkají na společné hodině. Rychle se z nich stanou přátelé a Charlie se do Nicka brzy zakouká, ale nemyslí si, že by u něj mohl mít šanci...

Oba hrdiny jsem si oblíbila hned na začátku, ale Charlie ho mám zatím asi o malinko radši než Nicka. Kniha je neskutečně milá, takže si mě získala hned na začátku. A do celého příběhu včetně postav jsem se naprosto zamilovala.

Včera mi knížka došla domů a byla jsem pevně rozhodnutá, že si ji jen prohlédnu a budu si ji šetřit. Jenže jsem si hned kousek knížky přečetla a najednou bylo z 5 stránek 20, 100 pak 200 a najednou než jsem se nadála byl konec. Knihu jsem měla přečtenou ani ne za hodinu. Což mě trochu mrzelo, že jsem si zhltla tak rychle. Bylo to opravdu milé, oddechové čtení. A i když se kniha tak rychle čte a je oddechová, tak je především reálná a ukazuje, to čím si někteří teenageři můžou projít či čím si museli projít. Je to smutné, ale dnešní společnost stále umí být taková.

Za sebe mohu knihu jedině doporučit. Už mám v plánu v brzké době objednat si i druhý díl, na který se moc moc těším.

Rozhodně mi do komentářů napište, zda se na knihu chystáte, nebo jste ji už četli.
A také jestli čtete knihy s LGBT tématikou, případně jaký máte na tyto knihy názor.

Hodnocení: 97%

úterý 13. srpna 2019

Where happily ever after is not just a promise, but a rule.



Název: The Kingdom
Autorka: Jess Rothenberg
Nakladatelství: Macmillan
Rok vydání: 2019
Počet stran: 340
Žánr: Sci-fi, YA


Úplně poprvé jsem se s touhle knížkou setkala na instagramu. Kde mě už na první pohled zaujala obálka a následně i obsah. Takže, když jsem ji za pár dní objevila v knihkupectví, bylo jasno.

Podívejme se na to, co víme.
Zabila Ana Owna Chen? Ano, zabila.
Otázkou zůstává proč?

Vítejte v zábavním parku "The Kingdom", kde šťastně až na věky není jen slib, ale pravidlo.
V parku bydlí sedm krásných princezen, které jsou napůl lidmi a napůl roboty. Jsou naprogramované, aby plnily přání návštěvníků parku a ani nezáleží na tom, co je to za přání. Ale jednou princezna Ana potká pracovníka parku Owna. S Ownem se hned skamarádí a postupně se do něj zamiluje. Bohužel, ale její pohádka končí krveprolitím. Nyní musí Ana čelit tomu, co udělala a kým ve skutečnosti je.
Ale pravda je nebezpečná a nikdo nechce, aby zábavní park skončil...


Anu jsem si hne dna začátku oblíbila, přišla mi velmi sympatická. Zato ostatní pracovnící parku mi byli hned od začátku velmi nesympatičtí, včetně Owna a to až do konce knihy.


Na knížku jsem byla opravdu zvědavá. Jelikož to není úplně můj žánr a ani téma budoucnosti a robotů a podobných vymožeností moc nevyhledávám. Ale kniha mě mile překvapila. Kniha začína cca 2 roky před oným incidentem a postupně nám odkrývá pravdu o zábavním parku a dostáváme se až k vraždě Owna. Do toho je proložena rozhovory s Anou, či pracovníky parku, kteří řeší onu vraždu a Anino chování.


Kniha mě bavila, byla velmi čtivá a i angličtina byla celkem lehká, takže pro začátečníky rozhodně doporučuji. Konec mě též překvapil, vůbec jsem ho nečekala. Ana to měla opravdu velmi promyšlené. Jako oddechové, nenáročné čtení naprosto ideální.  Zároveň mi kniha přišla jako nějaká strašidelná Disney pohádka. Na jednu stranu super pohádka s princeznami, zvířátky a rytířem, na druhou stranu opravdu děsivá.


Hodnocení: 73%

pátek 9. srpna 2019

Recenze na knihu „Už zase létám“



Název: Už zase létám
Autorka: Sita Brahmachariová
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 293
Rok vydání: 2018
Žánr: YA


Tato kniha byla moje první od autorky. Předtím se mi žádná její kniha do ruky nedostala, což mi přijde při zpětném pohledu jako chyba. Kniha měla jistě něco do sebe. Vyprávěla velmi silný a emočně nabitý příběh. Ale musím teda poznamenat, že knih s tímhle tématem v YA literatuře neustále přibývá, samozřejmě, že to není špatně, ba naopak. Ale během čtení této knihy jsem měla místy pocit, že už jsem někdy něco takového četla.



Kite nikdy v životě nenapadlo, že se tohle může v životě přihodit právě jí. Její nejlepší kamarádka Dawn, která je pro Kite zároveň i sestra, spáchá pár dní před Kitinými šestnáctými narozeninami sebevraždu. Kite se rázem zhroutí celý svět. Kite, která byla vždy veselá, plná života, sebevědomá se nyní snaží vypořádat s pocity, žalu a hlavně viny.

Její tatínek se jí proto rozhodne vzít z Londýna pryč od všech těch trýznivých vzpomínek. Vezme ji s sebou na výlet do Jezerní oblasti. Ze začátku to Kite nepřipadá ani trochu jako dobrý nápad, chce se vrátit domů. Ale postupem času se jí tu začne líbit, lidé jsou zde milí a příjemní. Vše se obrátí k lepšímu v té chvíli, kdy se seznámí s místním klukem Garthem, Svěřit se úplně cizímu člověku může být totiž mnohem jednodušší než svým blízkým...



Během celé knihy sledujeme jak se Kite snaží s pocitem smutku postupně vyrovnat. Jak prochází jednotlivými fázemi vyrovnávání se se ztrátou. Kite byla milá hlavní hrdinka a byla mi i celkem sympatická.


Ztráta, žal, pocit viny... to jsou pocity, které hrají v knize klíčovou roli a autorka s nimi v knize celkem hezky pracuje. A snaží se nám přiblížit, co se všechno se v hlavě pozůstalého člověka odehrává. Tuhle část si myslím autorka zvládla na výbornou, bylo to velmi věrohodné.
Přesto mladá hlavní hrdinka se snaží vyrovnat se ztrátou blízké osoby a přitom si klade za vinu, že nepoznala nějaké sebevražedné sklony o zesnulé osoby.... Toto téma se objevilo už v několika YA knížkách, takže v tomto směru už byla kniha pro mě hodně okoukaná. Nic nového a světoborného v ní navíc nebylo. Místy jsem se u knihy i malinko nudila a měla pocit, že už jsem ji četla. Ale je to čistě věc názoru.


Přesto  jsem ráda, že jsem knihu četla. Sama totiž nevím, co bych dělala, kdybych se ocitla na stejném místě jako hlavní hrdinka. A nakonec musím zmínit nádhernou obálku knihy, ta mě opravdu zaujala. Je taková svěží a mladistvá, ke knize mi vážně sedla.

Hodnocení: 51%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart. Knihu si můžete koupit ZDE.

Slovart