Název: Srdcová královna
Autorka: Kimmery Martin
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2019
Žánr: román, pro ženy
Po dlouhé době tu máme konečně na blogu další recenzi. Tentokrát se bude jednat o knihu, která se odehrává v nemocničním prostředí. Dokonce jí někteří přirovnávali k seriálu Chirurgové, že se kniha nese v podobném stylu. A navíc obálka knihy je též velmi povedená, takže jsem se touhle letošní novinkou nechala nalákat...
Zadie Ansonová a Emma Colleyová jsou lékařky. Zadie je dětská kardioložka a všichni ji mají ve městě rádi, Emma bojuje s vážnými případy na traumatologii. Už od mládí jsou nejlepšími přítelkyněmi, ale každá jsou úplně jiná. Říkají si vše, nemají před sebou žádná tajemství, nebo si to Zadie myslela. Skutečnost je ale jiná.
Když se do města Charlotte, kde obě žijí, přistěhuje jejich starý známý, přezdívaný „doktor X“. Staré rány se začnou otevírat. Přestože Zadie i Emma mají každá svoji rodinu, tak jimi zpráva o doktoru X pěkně zatřese. Jelikož ho obě kdysi velmi milovaly a zničil téměř jejich přátelství i kariéry. Zadie se s tím musí vyrovnat, protože se s doktorem X nerozešla zrovna v dobrém a Emma se musí znovu utkat se svojí komplikovanou minulostí, o tom jak to vlastně tehdy bylo...
Zadie mi byla od začátku mnohem sympatičtější než Emma. O Emmě jsem nevěděla, co si mám myslet po celou dobu čtení knihy. Přišla mi nemastná neslaná a celkově dost nevěrohodná. Celé kamarádství mezi Zadie a Emmou mi přišlo nevěrohodné, v průběhu knihy nebyly skoro vůbec v kontaktu a nevídaly se . Zadie byla taková ta milá dětská doktorka, která je všemi ve městě oblíbená. K ostatním postavám v knize jsem si nevytvořila žádný citový vztah, ničím mě žádná nezaujala.
Přišlo mi, že se v knize prvních 100 stránek vůbec nic nedělo, Neustále jsem čekala až se něco stane, ale a ono pořád nic. Sice kniha byla ozvláštněna odbornými výrazy z lékařského prostředí, ale to člověka až tolik nevytrhlo. V druhé polovině se děj knihy už trochu rozjel a trochu více mě to chytlo. Jakoby se autorka rozepsala a došla na svůj styl psaní. Chápu, že je to její prvotina a každý musí nějak začít. Přesto druhá půlka knihy dost výrazně kontrastovala s první polovinou knihy. Během celé knihy jsem čekala, až se něco stane, nějaké pořádné BUM a ono pořád nic. To co mělo čtenáře dostat, mě vůbec nepřekvapilo, čekala jsem trochu více. Ale byla to taková oddechovka.