Když staré pravdy znovu ožijí...

Název: Císařovy čepele
Autor: Brian Staveley
Rok vydání: 2016
Počet stran: 447
Nakladatelství: Fantom Print
Žánr: Fantasy
Série: Kronika Netesaného trůnu 1.
1. díl

Kdyby mi Fantom Print tuto knihu nedoporučil, tak bych si ji nejspíš nikdy nepřečetla. Po pravdě jsem ani nezaregistrovala, že taková kniha u nás před třemi lety vyšla. Mrzí mě, že jsem se k ní dostala až teď a ne dříve.

Císař byl zavražděn a ponechal Annurské císařství ve zmatku. Jeho tři potomci musí pohřbít žal a odhalit rozsáhlé spiknutí dříve, než bude pozdě.

Císařova syna Valyna dostihne tato zpráva daleko za mořem na ostrově, kde prochází výcvikem pro nejvražednější bojovou sílu říše. Po několika "nehodách" si uvědomí, že mu někdo také usiluje o život. Nejdříve musí Valyn přežít závěrečné zkoušky, než bude moct podniknout nějakou větší akci.

Mezitím císařova dcera a ministryně Adare se snaží usvědčit otcova vraha přímo v sídelním městě. zároveň si musí dávat pozor na dvorskou politiku, která je proti ní...

A Kaden, dědic říše, studuje ve vzdáleném klášteře. Kde se nelítostným způsobem vyučují učedníci Prázdného boha. Které musí vše zvládnout, aby se naučil pradávné moci. Kaden už umí dost, když pro něj císařská delegace dorazí, takže lehce rozpozná, že s ním zrovna dobré úmysly nemají. Jenže bude mu to stačit k přežití, až se dají do pohybu skryté, pradávné síly?

Jak už jsem psala o knize jsem předtím vůbec neslyšela. Takže když se mi dostala do ruky neměla jsem valnou představu, co čekat, jelikož jsem žádnou další informaci kromě anotace na obálce knihy neměla.

I když má kniha přes 400 stran vše pěkně ubíhalo a posledních 100 to byla opravdu jízda, nemohla jsem se od nich otrhnout. Na druhou stranu je pravda, že knih je první díl ze série, takže autor nás se světem teprve seznamuje, v knize se proto objevují celkem dlouhé popisy. Rozjezd celé série ze začátku je též malinko pomalejší a někomu se může zdát, že prvních 150 stran nic moc neděje. Ale v druhé polovině knihy už vše hezky běží a celkově to nabývá na dynamičnosti. Konec knihy už jsem doslova hltala.

Děj knihy sledujeme z pohledu všech 3 sourozenců, což je super. Máme možnost zjistit, co se děje na různých místech v zemi. Jenže minus je v tom, že když se pohledy různě střídají, tak už na začátku kapitoly není napsané o koho ze sourozenců jde. Takže musíte prostě číst dál a odvodit to od jmen druhých postav nebo pak podle prostředí. Postupem knihy jsem se s tím sžila a už mi to problém nedělalo. Jen ze začátku mě to malinko mátlo, když jsem ještě všechny tak neznala.

Kniha mi též hodně připomínala Hru o trůny, s tím, že v Trůnech je to podle mě ještě víc zamotané a postavy a celá politika země je tedy více propracovaná.

Císařovy čepele mě mile překvapily a těším se na další dva díly.

Za poskytnutí knihy děkuji nakladatelství Fantom Print. Bez nich bych se ke knize pravděpodobně nedostala. Knihu můžete koupit ZDE. 

Hodnocení: 84%

Recenze na knihu Nikdynoc

Název: Nikdynoc
Autor: Jay Kristoff
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 512
Žánr: YA, fantasy

Toto byla moje první kniha od autora, ale doma mám od něj Iluminae, tak snad se k ní brzy dopracuji. A na to jak knihu všichni opěvovali a chválili, ja z ní tak nadšená nebyla. Měla jsem obrovský problém se do ní začíst a ještě ten začátek knihy byl tak zmatečný, že jsem ze začátku byla naprosto mimo, ale bohužel ani na konci knihy jsem nebyla o moc chytřejší...


Mia Corverová je dcerou popraveného zrádce. Mia žije ve městě postaveného z kostí a popela mrtvého titána. Od té rodinné tragédie ji vychovával stařík, který ji učil boji, použití jedů a zbraní...
Aby se jednoho dne mohla vydat na cestu do Rudé církve, kde se chce stát učednicí nejobávanějšího a nejtemnějšího sdružení v celé zemi. Jenže jak Mia zjišťuje, najít cestu není do Rudé církve tak snadné, jak se jí ze začátku mohlo zdát... Po úmorné a dlouhé cestě se tam nakonec dostane, ale aby se mohla stát pravou vražedkyní, musí se probojovat mezi nejlepší čtyřku učedníků, což bude stát hodně úsilí a práce. Jenže dokáže Mia včas odhalit spiknutí, které se na ni chystá? A dále pomstít se těm, co můžou za smrt jejího otce?


Mia mi sympatická nebyla už od začátku knihy a musím říct, že v průběhu knihy se můj názor na ni nějak výrazněji  nezměnil. Mám na ni takový nespecifikovaný názor stále... snad to bude v druhém díle lepší. Trick (kamarád Mii a také učedník R.C.) mi byl velmi sympatický již od začátku, přišel mi hodně takový kamarádský a měla jsem ho o hodně raději než Miu.


Jak už jsem psala, ze začátku mě to vůbec nebavilo a strašně se to táhlo... a to až do strany 150. Poté nastal zlom a vše šlapalo a dostalo to i rychlejší spád. Dále mě postupem času začaly štvát poznámky pod čarou, které někdy byly i přes půl strany a vždy to rušilo při čtení hlavní linky příběhu. Ze začátku mi to přišlo super, ale postupně mě to fakt dost otravovalo... Další zvláštní věc na této knize je to, jak byla naprosto bez obalu a přímá...velmi naturalistická. Takové byly ať už slova vypravěče  na začátku knihy, tak i slovník hlavní hrdinky Mii byl velmi vulgární. Postupem času už mi to tak nepřišlo, Ale s něčím takovým jsem se zatím v žádné  jiné knize nesetkala. (hlavně v YA teda)*

*Vím, že se jednu dobu diskutovalo, jestli je to YA nebo ne. Já si myslím, že je. Ale je to věc názoru.

Ale abych nebyla jen negativní. Po 150 straně kniha ubíhala a celkem mě to i chytlo a bavilo. Ale škoda těch prvních  150 stran je to celkem dost. A navíc ta obálka knihy, ta je podle mě naprosto boží. A hlavně ta vrána pod přebalem...

Hodnocení: 72%

Grafický román o životě, lásce, a o všem, co se stane mezi tím

Název: Srdcerváči
Autorka: Alice Osemanová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 288
Rok vydání: 2019
Žánr: YA


Přestože kniha u nás vyšla teprve před pár dny. Myslím si, že většina lidí už tuto knihu zaregistrovala. Jelikož je v zahraničí hodně populární a ta obálka je též lehce zapamatovatelná. Já knihu zaregistrovala hned, jak vyšla v zahraničí a měla jsem v plánu ji objednat, ale pak jsem se dozvěděla, že má vyjít u nás, a tak jsem se rozhodla počkat. Jenže na začátku prázdnin jsem byla v Amsterdamu, kde jsem na knihu narazila. Stálo mě velké přemáhání, to vydržet, až do dnešních dní. Ale teď mám knihu konečně doma a přečtenou.

Minulý rok nebyl pro Charlieho moc dobrý, ve škole oznámil svůj coming out a sklidil za to akorát posměch a šikanu. Nick o Charliem už slyšel, ale nikdy s ním neměl příležitost promluvit. Až do začátku ledna, když je oba potkají na společné hodině. Rychle se z nich stanou přátelé a Charlie se do Nicka brzy zakouká, ale nemyslí si, že by u něj mohl mít šanci...

Oba hrdiny jsem si oblíbila hned na začátku, ale Charlie ho mám zatím asi o malinko radši než Nicka. Kniha je neskutečně milá, takže si mě získala hned na začátku. A do celého příběhu včetně postav jsem se naprosto zamilovala.

Včera mi knížka došla domů a byla jsem pevně rozhodnutá, že si ji jen prohlédnu a budu si ji šetřit. Jenže jsem si hned kousek knížky přečetla a najednou bylo z 5 stránek 20, 100 pak 200 a najednou než jsem se nadála byl konec. Knihu jsem měla přečtenou ani ne za hodinu. Což mě trochu mrzelo, že jsem si zhltla tak rychle. Bylo to opravdu milé, oddechové čtení. A i když se kniha tak rychle čte a je oddechová, tak je především reálná a ukazuje, to čím si někteří teenageři můžou projít či čím si museli projít. Je to smutné, ale dnešní společnost stále umí být taková.

Za sebe mohu knihu jedině doporučit. Už mám v plánu v brzké době objednat si i druhý díl, na který se moc moc těším.

Rozhodně mi do komentářů napište, zda se na knihu chystáte, nebo jste ji už četli.
A také jestli čtete knihy s LGBT tématikou, případně jaký máte na tyto knihy názor.

Hodnocení: 97%

Where happily ever after is not just a promise, but a rule.

Název: The Kingdom
Autorka: Jess Rothenberg
Nakladatelství: Macmillan
Rok vydání: 2019
Počet stran: 340
Žánr: Sci-fi, YA


Úplně poprvé jsem se s touhle knížkou setkala na instagramu. Kde mě už na první pohled zaujala obálka a následně i obsah. Takže, když jsem ji za pár dní objevila v knihkupectví, bylo jasno.

Podívejme se na to, co víme.
Zabila Ana Owna Chen? Ano, zabila.
Otázkou zůstává proč?

Vítejte v zábavním parku "The Kingdom", kde šťastně až na věky není jen slib, ale pravidlo.
V parku bydlí sedm krásných princezen, které jsou napůl lidmi a napůl roboty. Jsou naprogramované, aby plnily přání návštěvníků parku a ani nezáleží na tom, co je to za přání. Ale jednou princezna Ana potká pracovníka parku Owna. S Ownem se hned skamarádí a postupně se do něj zamiluje. Bohužel, ale její pohádka končí krveprolitím. Nyní musí Ana čelit tomu, co udělala a kým ve skutečnosti je.
Ale pravda je nebezpečná a nikdo nechce, aby zábavní park skončil...


Anu jsem si hne dna začátku oblíbila, přišla mi velmi sympatická. Zato ostatní pracovnící parku mi byli hned od začátku velmi nesympatičtí, včetně Owna a to až do konce knihy.


Na knížku jsem byla opravdu zvědavá. Jelikož to není úplně můj žánr a ani téma budoucnosti a robotů a podobných vymožeností moc nevyhledávám. Ale kniha mě mile překvapila. Kniha začína cca 2 roky před oným incidentem a postupně nám odkrývá pravdu o zábavním parku a dostáváme se až k vraždě Owna. Do toho je proložena rozhovory s Anou, či pracovníky parku, kteří řeší onu vraždu a Anino chování.


Kniha mě bavila, byla velmi čtivá a i angličtina byla celkem lehká, takže pro začátečníky rozhodně doporučuji. Konec mě též překvapil, vůbec jsem ho nečekala. Ana to měla opravdu velmi promyšlené. Jako oddechové, nenáročné čtení naprosto ideální.  Zároveň mi kniha přišla jako nějaká strašidelná Disney pohádka. Na jednu stranu super pohádka s princeznami, zvířátky a rytířem, na druhou stranu opravdu děsivá.


Hodnocení: 73%

Recenze na knihu „Už zase létám“

Název: Už zase létám
Autorka: Sita Brahmachariová
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 293
Rok vydání: 2018
Žánr: YA


Tato kniha byla moje první od autorky. Předtím se mi žádná její kniha do ruky nedostala, což mi přijde při zpětném pohledu jako chyba. Kniha měla jistě něco do sebe. Vyprávěla velmi silný a emočně nabitý příběh. Ale musím teda poznamenat, že knih s tímhle tématem v YA literatuře neustále přibývá, samozřejmě, že to není špatně, ba naopak. Ale během čtení této knihy jsem měla místy pocit, že už jsem někdy něco takového četla.



Kite nikdy v životě nenapadlo, že se tohle může v životě přihodit právě jí. Její nejlepší kamarádka Dawn, která je pro Kite zároveň i sestra, spáchá pár dní před Kitinými šestnáctými narozeninami sebevraždu. Kite se rázem zhroutí celý svět. Kite, která byla vždy veselá, plná života, sebevědomá se nyní snaží vypořádat s pocity, žalu a hlavně viny.

Její tatínek se jí proto rozhodne vzít z Londýna pryč od všech těch trýznivých vzpomínek. Vezme ji s sebou na výlet do Jezerní oblasti. Ze začátku to Kite nepřipadá ani trochu jako dobrý nápad, chce se vrátit domů. Ale postupem času se jí tu začne líbit, lidé jsou zde milí a příjemní. Vše se obrátí k lepšímu v té chvíli, kdy se seznámí s místním klukem Garthem, Svěřit se úplně cizímu člověku může být totiž mnohem jednodušší než svým blízkým...



Během celé knihy sledujeme jak se Kite snaží s pocitem smutku postupně vyrovnat. Jak prochází jednotlivými fázemi vyrovnávání se se ztrátou. Kite byla milá hlavní hrdinka a byla mi i celkem sympatická.


Ztráta, žal, pocit viny... to jsou pocity, které hrají v knize klíčovou roli a autorka s nimi v knize celkem hezky pracuje. A snaží se nám přiblížit, co se všechno se v hlavě pozůstalého člověka odehrává. Tuhle část si myslím autorka zvládla na výbornou, bylo to velmi věrohodné.
Přesto mladá hlavní hrdinka se snaží vyrovnat se ztrátou blízké osoby a přitom si klade za vinu, že nepoznala nějaké sebevražedné sklony o zesnulé osoby.... Toto téma se objevilo už v několika YA knížkách, takže v tomto směru už byla kniha pro mě hodně okoukaná. Nic nového a světoborného v ní navíc nebylo. Místy jsem se u knihy i malinko nudila a měla pocit, že už jsem ji četla. Ale je to čistě věc názoru.


Přesto  jsem ráda, že jsem knihu četla. Sama totiž nevím, co bych dělala, kdybych se ocitla na stejném místě jako hlavní hrdinka. A nakonec musím zmínit nádhernou obálku knihy, ta mě opravdu zaujala. Je taková svěží a mladistvá, ke knize mi vážně sedla.

Hodnocení: 51%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart. Knihu si můžete koupit ZDE.

Co vidíš, když se podíváš do zrcadla?

Název: Zrcadlo, zrcadlo
Autorka: Cara Delevingne, Rowan Coleman
Rok vydaní: 2019
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 351
Žánr: YA

Na knížku jsem se dívala už když vyšla v zahraničí. Sklidila celkem slušný ohlas, tak jsem si ji chtěla i já přečíst. Je pravda, že původně jsem si myslela, že to bude nějaký životopisný román o životě autorky. Jelikož je dominantní na obálce její jméno. Název knihy Zrcadlo, zrcadlo jsem si všimla až na druhý pohled. A byla jsem tedy překvapená, že je kniha úplně o něčem jiném. Ale i tak mě obsah knihy zaujal a byla jsem zvědavá, jaké to tedy bude.


Cara je totiž velmi známá osobnost, tak jsem to chtěla posoudit, ale zcela bez předsudků, je to totiž to nejmenší co může čtenář udělat, když čte knihu od známé osoby (modelky, herce, zpěvačky...) Nesoudit ji hned na začátku, než si ji přečte.


Šestnáctiletí kamarádi Zrzi, Leo, Rose a Naomi mezi své vrstevníky úplně nezapadají. Zrzi doma prožívá peklo... její mamka je alkoholička a každý den večeří láhev vodky a její táta není skoro nikdy doma. Leův starší bratr Aron je kriminálník, který pobýval už i nějakou dobu ve vězení, ale teď je zpět a opět začal Lea stahovat na svoji stranu. Rose si hraje na drsňačku a střídá chlapy jako ponožky a k tomu pije, aby vytěsnila dávné vzpomínky. Naomi ta neustále utíká z domu a touží po svobodě.

To, co je doopravdy spojuje dohromady je muzika a jejich kapela Zrcadlo, zrcadlo. Až do chvíle, kdy Naomi zmizí a po pár týdnech pátrání je  nalezena v bezvědomí v řece Temže... Zatímco Naomi bojuje v kómatu a všichni si myslí, že se pokusila o sebevraždu. Jediná, kdo si to nemyslí je Zrzi, její nejlepší kamarádka, která odmítá uvěřit, že by přehlédla varovné signály. Proto se spolu s Naominou sestrou Ash pouštějí do pátrání na vlastní pěst a na povrch začnou vyplývat zajímavé okolnosti...

K tomu všemu Zrzi zjišťuje, že si s přáteli nejsou už tak blízcí, jak si myslela. Přátelství skupiny se začíná otřásat v základech. Nic už není takové, jak bylo dřív. Když rozbijete zrcadlo, nejde už tak jednoduše spravit...


Ze všech čtyř kamarádů jsem si nejvíce oblíbila Zrzi a hned po ní Lea. Přišlo mi, že Zrzi si už od začátku na nic nehrála, jako jediná. Chovala se tak, jak si myslela, že je to správné, neřešila, co si o ní kdo myslí. Jestli vypadá podle poslední módy. Leo se snažil být za každou cenu dobrý kamarád pro Zrzi i Rose. A snažil se zachovat vždy správně.


Jak už jsem psala, na knihu mě nalákalo to, že je autorka známá a chtěla jsem vědět, jestli to není další přeceňovaná kniha jako např. Online girl. Musím  uznat, že se mi kniha opravdu líbila, taková milá oddechovka. Připomínalo mi to i trochu knihy Johna Greena, takový jeho styl. Pro čtenáře, kteří mají rádi YA knihu rozhodně doporučuji... Ale musím říct, že konec knihy jsem věděla už v půli knihy, takže konec mě ani trochu nepřekvapil, což mě malinko zamrzelo.

Cara chtěla vyjádřit v této knize sílu přátelství, hledání identity, fázi dospívání,,,problémy a také o tom, že věci nejsou vždy takové, jak se na první pohled zdají... A to si myslím, že se jí povedlo na výbornou.

Hodnocení: 88%

Chtěli byste znát datum své smrti?

Název:Věštba
Autorka: Chloe Benjaminová
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 345
Rok vydání: 2018
Žánr: drama


Tato kniha mě zaujala hned po přečtení obsahu a to svojí tématikou. Je pravda, že úplně prvně jsem viděla knihu na instagramu a hodně lidí ji chválilo, tak jsem na ni byla zvědavá. Přece na věštkyni, která vám dokáže říct datum vaší smrti, nenarazíte každý den. A jít za ní a nechat si to prozradit, to už chce pořádnou odvahu. A naši čtyři hlavní hrdinové ji tedy rozhodně měli.


Je rok 1969 a do New Yorku zavítala věštkyně, která dokáže každému říct přesné datum jeho smrti. Takové pokušení zláká čtyři sourozence ze židovské rodiny a potají se za ní vydají, aby zjistili, co si pro ně osud přichystal.

Simonovi je teprve šestnáct, když se ze dne na den rozhodne opustit svůj domov a vydat se do San  Franciska. Kde se snaží najít sám sebe, i když okolnosti k němu nejsou zrovna nejhodnější. Přesto se mu nakonec podaří prosadit v baletu. A splnit si alespoň z části svůj sen – být sám sebou.

Klára se též vydává do San Franciska, kde se chce uchytit jako kouzelnice. ale ze začátku se jí to moc nedaří. Vystupuje v malých a nevýrazných podnicích... Ale pak jednou přijde zlom a Klára obětuje vše, co má a nakonec se jí to vyplatí, jelikož ji to dostane až na pódia v Las Vegas.

Daniel vystuduje lékařství a pracuje jako vojenský lékař. Ale po několika letech dostane v práci zasloužené volno. V práci se mu vždy dobře dařilo a má i skvělou ženu. Ale během volna má příliš mnoho času myslet na to, co se stalo v minulosti... neustále ho to pronásleduje.

A Varja jako nejstarší ze sourozenců pracuje jako bioložka. A zkoumá na opicích, jak jim zlepšit a prodloužit život a zda by to šlo uplatnit i na lidech. Zároveň ale pracuje až moc stereotypně, takže není divu, že už ji to začíná pěkně lézt na mozek. A k tomu všemu vyplave na povrch, to co před mnoha lety provedla...


Musím uznat, že bylo opravdu velmi pozoruhodné, jak se autorce povedlo zachytit různorodost každého ze sourozenců, nikdo z nich nebyl ani kapku stejný. A navíc byli naprosto věrohodní a reální.
Ze všech sourozenců mi byl nejsympatičtější Simon, ani nedokážu říct proč, navíc mi jeho příběh přišel nejzajímavější ze všech. Takový opravdu skutečný, uvěřitelný, opravdu jsem Simonovi vše věřila a mám pocit, že jeho pocity a obavy byly oprávněné. I když ke konci příběhu už toho všeho měl vážně nad hlavu. A navíc ten konec...

Ostatní sourozenci mě moc nezaujali, ani svojí povahou, ani příběhem. Ke konci knihy mě chytl příběh Varjy, ale i tak to nebylo nic extra.


Jak už jsem psala, bylo neuvěřitelné, jak se autorce podařilo zachytit různorodost sourozenců, tak i příběhů. Každý byl jiný a originální, každý myslel a rozhodoval se úplně jinak, ale přesto velmi racionálně. A vše bylo velmi reálné. A další skvělý nápad na námět celé knihy, znát den své smrti. Zároveň to ale ukazovalo, jak jsou lidé zvědaví a nedočkaví, a v některých případech to opravdu nestojí za to... jako v tomto.

Po celou dobu jsme mohli sledovat, jak jejich životy ovlivňovala tahle informace, jak se rozhodovali a co je vedlo k některým činům, které by jinak ani neudělali. Místy z toho šel až mráz po zádech...

Já bych tedy po tomhle, datum své smrti znát rozhodně nechtěla.

Kniha měla sice své mouchy a některé pasáže mi přišly zbytečně dlouhé, ale jinak nemám knize, co vytknout.

Hodnocení: 73%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Mega knihy. Knihu si můžete koupit ZDE.

Srdcová královna

Název: Srdcová královna
Autorka: Kimmery Martin
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2019
Žánr: román, pro ženy

Po dlouhé době tu máme konečně na blogu další recenzi. Tentokrát se bude jednat o knihu, která se odehrává v nemocničním prostředí. Dokonce jí někteří přirovnávali k seriálu Chirurgové, že se kniha nese v podobném stylu. A  navíc obálka knihy je též velmi povedená, takže jsem se touhle letošní novinkou nechala nalákat...


Zadie Ansonová a Emma Colleyová jsou lékařky. Zadie je dětská kardioložka a všichni ji mají ve městě rádi, Emma bojuje s vážnými případy na traumatologii. Už od mládí jsou nejlepšími přítelkyněmi, ale každá jsou úplně jiná. Říkají si vše, nemají před sebou žádná tajemství, nebo si to Zadie myslela. Skutečnost je ale jiná.
Když se do města Charlotte, kde obě žijí, přistěhuje jejich starý známý, přezdívaný „doktor X“. Staré rány se začnou otevírat. Přestože Zadie i Emma mají každá svoji rodinu, tak jimi zpráva o doktoru X pěkně zatřese. Jelikož ho obě kdysi velmi milovaly a zničil téměř jejich přátelství i kariéry. Zadie se s tím musí vyrovnat, protože se s doktorem X nerozešla zrovna v dobrém a Emma se musí znovu utkat se svojí komplikovanou minulostí, o tom jak to vlastně tehdy bylo...


Zadie mi byla od začátku mnohem sympatičtější než Emma. O Emmě jsem nevěděla, co si mám myslet po celou dobu čtení knihy. Přišla mi nemastná neslaná a celkově dost nevěrohodná. Celé kamarádství mezi Zadie a Emmou mi přišlo nevěrohodné, v průběhu knihy nebyly skoro vůbec v kontaktu a nevídaly se . Zadie byla taková ta milá dětská doktorka, která je všemi ve městě oblíbená. K ostatním postavám v knize jsem si nevytvořila žádný citový vztah, ničím mě žádná nezaujala.


Přišlo mi, že se v knize prvních 100 stránek vůbec nic nedělo, Neustále jsem čekala až se něco stane, ale a ono pořád nic. Sice kniha byla ozvláštněna odbornými výrazy z lékařského prostředí, ale to člověka až tolik nevytrhlo. V druhé polovině se děj knihy už trochu rozjel a trochu více mě to chytlo. Jakoby se autorka rozepsala a došla na svůj styl psaní. Chápu, že je to její prvotina a každý musí nějak začít. Přesto druhá půlka knihy dost výrazně kontrastovala s první polovinou knihy. Během celé knihy jsem čekala, až se něco stane, nějaké pořádné BUM a ono pořád nic. To co mělo čtenáře dostat, mě vůbec nepřekvapilo, čekala jsem trochu více. Ale byla to taková oddechovka.

Hodnocení: 69%