sobota 27. května 2017

Recenze na knihu Dvůr mlhy a hněvu


Název: Dvůr mlhy a hněvu
Autorka: Sarah J. Maas
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 664
Žánr: Fantasy
2.díl

Recenze na první díl ZDE.

Konečně! Konečně jsem se dočkala! Sice jsem knížku četla déle, než jsem měla v plánu. Ona je to teda strankově tučná kniha, ale mně to vůbec nevadilo, protože autorka píše velmi čtivě. Spíše mě mrzelo, že jsem knihu četla až moc přerušovaně, znáte to, škola a další povinnosti. Takže jsem někdy musela četbu téhle knihy omezit, což mě velmi štvalo, protože jsem měla nutkání číst dál a dál, bez ustání. A co tedy říkám po dočtení knihy? Nutně potřebuji teď hned další díl!

,,Možná se budou vracet, dokud nezbude jen jediná hvězda, a možná ta osamělá hvězda bude tu cestu opakovat v naději, že ji jednou - když se bude vracet dost často - najde další hvězda."

Když Amarantha Feyre zabila, sedm vladařů Prythianu Feyre znovu oživilo a Feyre získala část z jejich moci a stala se nesmrtelnou vílou.
Pak se Feyre vrátila zpět na Jarní dvůr spolu se svým vladařem Tamlinem, kterého jak se zdá, nejspíš miluje. Ale i tak se Feyre na Jarním dvoře necítí dobře, pronásledují ji zlé vzpomínky, na to co se stalo pod Horou a navíc se cítí i zlomená a neví, jestli se dokáže vyléčit. S Tamlinem už to není jako dříve, zdá se, že i ho co se stalo pod Horou, zasáhlo. Navíc Feyre nemůže zapomenout ani na smlouvu, kterou uzavřela s Rhysandem, se kterým musí strávit vždy jeden týden v měsíci. Brzy se ukáže, že návštěva u Rhysanda na Nočním dvoře není tak hrozná, jak si myslela. Na Jarním dvoře ji vše spíše ubíjí, kdežto na Nočním dvoře je vše trochu jinak. A Rhysan není zas tak krutý a zlý, jak by se mohlo na první pohled zdát. A aby toho nebylo málo, blíží se válka. Válka, kterou možná nikdo nepřežije.

„Bez magie a moci se peníze staly jedinou věcí, na které záleží.“

Feyre je tedy vílou, ale srdce má stále lidské, což má za následek, že některé věci vnímá trochu jinak, než některé víly. Takže se jako každá hrdinka něčím odlišit musí. Navíc je opět pěkně prostořeká a má pěkně nevymáchanou pusu, možná někdy hraničící s drzostí. Feyre nepochybně patří k nejvíce prostořeké hrdince, s jakou jsem se zatím setkala.

Jak už jsem psala v recenzi na první díl, o Tamlinovi jsem se toho v prvním díle moc nedozvěděla, takže jsem neměla moc šanci si na něj utvořit obrázek. V tomto díle jsme se o něm dozvěděli už něco více, ale taky toho nebylo moc. Přesto to stačilo k tomu, abych si na něj udělala konečně obrázek a věřte, že moc pěkný nebyl.

Rhysand na mě v prvním díle ze začátku působil, jako záporná postava. Na konci první knihy už jsem si tak jistá úplně nebyla. A teď se ukázalo, že Rhysand záporná postava není, jenom tak na ostatní záměrně působí. V tom je pochopitelně velký rozdíl.

V knize se objevují i další nové postavy jako např. Cassian, Azriel, Mor či Amren. Ale je jich pochopitelně větší množství, takže pokud chcete o nich vědět více, knihu si přečtěte.

„Až strávíš tak dlouhý čas polapený v temnotě, zjistíš, že ti temnota začíná oplácet pohled.“

Už v prvním díle série se objevily jisté náznaky milostných scén, takže mi bylo jasné, že budou i v tomhle díle a bude jich víc. Neříkám, že mi to vadilo, to ne, ale přišlo mi, že byly až zbytečně moc podrobně popsané. Stačila by spíš zmínka nebo náznak, ale některé ty scény mi přišly fakt až moc. Ale nevadilo mi to zas moc, takže jsem se to rozhodla přehlédnout.  Je jasné, že kniha není pro mladší čtenáře. Navíc zde nechybí ani krveprolití, zabíjení a krutost, takže pokud jste slabší povaha, tak bych vám knihu asi moc nedoporučovala. Ale pokud vám nevadí ani jedno z toho, co jsem výše zmínila, tak si knihu přečtěte.

„Nejde o to, jestli tě miluje, ale o to jak moc. Miluje tě příliš. Láska může být jed.“

Knihu jsem doslova hltala, neustále se v ní něco dělo a nutilo mě to otáčet stránku za stránkou. Kniha se pro mě stala něco jako drogou, kdy jsem se nemohla doslova od knihy odtrhnout. Už dlouho se nestalo, že by mě nějaká kniha tak dostala. A samozřejmě se řadí mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec. Já knize nemám kromě výše zmíněných milostných scén co vytknout. A kniha je několikanásobně lepší než první díl, tedy podle mého názoru.

Do komentářů mi napište, zda jste něco od S. J. Maas četli. A jak se vám líbil Dvůr mlhy a hněvu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Mega knihy a knihu si můžete zakoupit ZDE.

Hodnocení: 10/10

úterý 23. května 2017

Recenze na knihu Koruna


Název: Koruna
Autorka: Kiera Cass
Rok vydání: 2017
Počet stran: 280
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Dívčí romány
5. díl

Konečně jsem se po dlouhé době dozvěděla, jak tohle celé skončí. Sice jsme všichni věděli, jak to s Americou a Maxonem dopadne už ve 3. díle. A zbylé dva díly byly o jejich dceři Eadlyn. Mně osobně by nevadilo, kdyby série končila už 3. dílem a byly by k ní pouze povídky. Nicméně autorka se rozhodla v sérii ještě pokračovat. A jak se mi tedy poslední díl líbil? To se dočtete na konci recenze.

„Než najdete svého prince, musíte hodně žab políbit, nebo musíte hodně žab vyhodit ze svého domu.“
 
Eadlyn byla donucena uspořádat Selekci v níž se mělo o její ruku ucházet 35 chlapců. Tohle se Eadlyn vůbec nezamlouvalo, mít v paláci dalších 35 lidí navíc. Navíc, jak by se ona mohla do některého z nich vůbec zamilovat? Je přesvědčená, že ji nemůže čekat žádná úžasná pohádka jako její rodiče, kteří jsou do sebe pořád zamilovaní a šťastní. Eadlyn se musí neustále připravovat, jelikož se jednou stane královnou a zatím nevypadá, že by ji lid měl příliš v lásce. Eadlyn, proto sníží počet chlapců na Elitu. Brzy si tedy bude muset vybrat jednoho z nich. Bohužel se ale věci v království začínají komplikovat. Objevil se totiž někdo z minulosti, ale je to dobře nebo špatně? Královstvím začínají otřásat nepokoje, které musí Eadlyn řešit a zároveň se stýkat s chlapci a vybírat budoucího manžela.

„Jsem Eadlyn Schreavová a nikdo nemá takovou moc jako já.“

Eadlyn mi byla už od předchozí knihy poměrně nesympatická. Přišla mi namyšlená, velmi sebejistá a tvrdohlavá. Teď už mi tak moc nesympatická nepřišla, ale že bych si ji nějak oblíbila se říct nedá. Americe se prostě nevyrovná. O klucích, kteří zůstali v Elitě, jsem se o nich nic moc nedozvěděla, takže jsem si na ně nedokázala udělat obrázek, proto jsem neměla ani žádného favorita.

Jak už jsem zmínila, první tři díly série se mi opravdu líbily, ale tenhle díl mě už moc nebavil. Přišlo mi, že se tu nic moc nedělo. Já nepotřebuji akci za akcí, to ne, ale to okolo čeho se tenhle díl motal, mě prostě nebavilo. Eadlyn zde řešila problémy se zemí a pak až Elitu. Navíc se kluci ani moc neprojevovali a byli odsunuti až na vedlejší kolej, aspoň mně to tak přišlo.
 
Rozhodně milé a pohodové zakončení celé série. S koncem knihy souhlasím. Ale těm co mají rádi zamilované YA knihy se to bude určitě líbit, a ještě pokud je vám kolem 13 let. Tak určitě správná volba.

Do komentářů klidně napište, jestli jste knihu Koruna už četli. A jaký máte názor na celou sérii Selekce.

Na Srovnáme.cz najdete, kde knihu Koruna koupit nejlevněji.
Hodnocení: 6/10

Knižní přírůstky za měsíc duben


Měsíc duben utekl jako nic a je opět čas na knižní přírůstky za tento měsíc. Za měsíc duben mi do knihovničky přibylo celkem 6 knih, musím říct, že už ty knížky nemám opravdu kam dávat. Už teď na začátek řeknu, že jsem si sama koupila jen 3 knihy a další 3 knihy mi byly zaslány jako recenzní výtisky. Za co jsem moc a moc vděčná, děkuji.
První kniha, která mi došla hned začátkem měsíce, byla kniha Něco víc, kterou mi zaslalo nakladatelství Slovart a moc jim za to děkuji. Knihu jsem stihla, hned jak mi došla, přečíst. A opravdu ji můžu jen chválit. Sci-fi nečtu, ale udělala jsem pro jednou výjjmku a rozhodně nelituji. Celá recenze ZDE.

Knihu Magický průvodce magickým městem pod pahorkem jsem si koupila sama, poté, co ji skoro všichni fotili na Instagramu a chválili ji. A já dlouho nic od severského autora nečetla, naposledy nějakou detektivku před pár lety, a tak jsem si řekla, že by magický realismus mohla být příjemná změna. A ouha. Změna to byla, ale z mé strany ne příjemná. Celá recenze ZDE.

Knihu Láska v prachu jsem si nechala poslat literárním magazínem Vaše Literatura, pro které jsem začala nedávno psát. Knížku už mám přečtenou a chystám recenzi, která bude na stránkách magazínu. Knížka byla příjemná YA oddechovka se zajímavým nápadem. S takovým nápadem jsem se zatím nesetkala. Více bude již brzy v recenzi. Za zaslání knížky ještě jednou děkuji.

A ani tento měsíc nemohla samozřejmě chybět knížka v angličtině. I já si koupila knihu 13 reasnos why. Knihu jsem plánovala číst už pěkně dlouho, ale nebyl čas. A teď, když byl natočen seriál a většina lidí ho sledovala, včetně nečtenářů, nemohla jsem zkrátka zůstat pozadu. Ze seriálu jsem zatím viděla jen první 4 díly a chystám se knihu v nejbližší době číst, pak dokoukat zbylé díly seriálu. Rozhodně plánuji recenzi na tuhle knihu.

Předposlední knihou je Dvůr mlha a hněvu, kterou mi zaslalo knihkupectví Mega Knihy, za co jim moc děkuji. Knihu jsem zatím nečetla a mám ji také v plánu, jako většinu mých knih. První díl série se mi opravdu neuvěřitelně líbil a zařadil se k mým nejoblíbenějším knihám vůbec. Doufám, že druhý díl se mi bude líbit stejně, nebo ještě víc. Recenze na tuhle knihu rozhodně bude.

A poslední kniha je Caraval, která poslední dobou zaplavila skoro celý Instagram. Po pravdě se ani nedivím, protože kniha je fakt úžasná. Já ji zatím ještě čtu, ale blížím se už ke konci. A zatím ji můžu pořád jen chválit. Jestli bude recenze si nejsem zatím jistá, ale budu ráda, když mi napíšete, zda byste recenzi chtěli.

A tohle už je opravdu z mých knižních přírůstků vše. Já z nich mám opravdu velkou radost. Do komentářů dejte vědět, co jste si za knihy pořídili vy a jak se vám líbily.

Recenze na knihu Caraval

 
Název: Caraval
Autorka: Stephanie Garber
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 400
Žánr: Fantasy

Po delší době tu máme opět recenzi a tentokrát na velmi známou knihu Caraval. Nepochybuji, že o ní slyšeli snad všichni knihomolové nebo především ti, co čtou fantasy. Kniha byla a je populární, jak v zahraničí, tak i u nás. Navíc její obálka je vážně nádherná, takže zaplavila většinu bookstagramů. Teď už možná její hlavní popularita, kdy ji četl skoro každý, pominula, ale já přináším i tak recenzi na tuto knihu.

"Pamatujte, že je to jen hra..."

Scarlett už od mala chtěla navštívit, ba dokonce se stát pro jednou součástí Caravalu. Každý rok psala váženému mistru Legendovi Caravalu. Ale nikdy nic. Její naděje už byly u konce, když poslední a zároveň sedmý rok mu napsala dopis. A tentokrát se to opravdu povedlo. Scarlett má opravdu radost, jelikož se nikdy s její mladší sestrou Tellou z malého ostrova, kde bydlí nedostaly. Také jim vládl a poroučel jejich mocný a krutý otec, který pro Scarlett nyní chystá domluvenou svatbu.
Jakmile Scarlett a její sestra obdrží vstupenky na Caraval - legendární magické představení, ani jedna z nich nemyslí na následky, jaký trest by jim za to otec udělil, a tak se spolu se záhadným námořníkem Julianem, který na malém ostrově nějakou dobu pobývá, vydají na návštěvu Caravalu.
Když se konečně dostanou na ostrov, kde Caraval leží, je vše naprosto okouzlující. Bohužel Scarlettina sestra Tella, hned po příjezdu zmizí. Ukáže se však, že Tellu unesl sám mistr Legenda. Vítězem se stane tedy ten, kdo najde její sestru první. Scarlett musí, proto vyhrát, aby svoji sestru zachránila. Sice ji všichni varovali, že je to jen hra, ať se nenechá unést, ale vše se zdá tak reálné... A kdo je navíc doopravdy Julian?

"Dej si pozor na to, komu věříš - většina lidí ve hře nejsou tím, za co se vydávají."

Scarlett mi na začátku knihy lezla pěkně na nervy. Jednak byla pěkně naivní, a taky upnutá, co se týče chování k ostatním. Samozřejmě, že šlo pochopit, že měla strach o sestru. V druhé polovině už mi její chování moc nevadilo a stala se pro mě středně sympatickou hlavní hrdinkou, ale nemůžu říct, že by mi nějak přirostla k srdci. Její sestra Tella byla skoro přesný opak Scarlett, nic tolik neřešila a naopak více riskovala. Julian byl prostě Julian, o tom vám nemůžu nic prozradit, jelikož byste pak neměli ten pravý čtenářský prožitek, a pokud se o něm chcete dozvědět víc, jednoduše si knihu přečtěte.

"Budoucnost může člověka změnit na základě toho, co chce ze všeho nejvíce."

Kniha mi přišla opravdu kouzelná, celý ten nápad, prostředí... Taky jak už jsem zmiňovala i obálka je kouzelná. Celá tahle kniha je kouzelná, jen doufám, že jsem se jí nenechala moc unést, přece je to jen klam, nebo ne? No, ať už je to klam, nebo ne. Rozhodně uvitám další díl, protože jsem velmi zvědavá, jak se celé tohle bude odvíjet dál. Doufám, že ani další díl neztratí takové kouzelné prostředí.

Kniha sice měla malinko pomalejší rozjezd a hlavní hrdinka mě ze začátku štvala, ale klady převážily nad zápory. A něco mi nepřišlo úplně dotažené dokonce. Takže jsem se přes tyhle relativně menší nedostatky snažila přenést. A pokud chcete zkusit něco nového a kouzelného, tak mohu knihu jedině doporučit. Možná nečekat úplně něco extra, spíš lepší být překvapený, než zklamaný. Ale jistý potenciál kniha bez diskuze má.

Do komentářů klidně napište, zda jste knihu četli, nebo se ji teprve chystáte číst. Jak se vám líbila, jaký na ni máte názor.

Na Srovname.cz najdete, kde knihu Caraval koupit nejlevněji.

Hodnocení: 8/10
 
Jistě i nečtenáři zaznamenali, že se opět po roce konal v Praze Svět knihy. Na Svět knihy se proto sjeli skoro všichni, jak velcí čtenáři, knižní blogeři a booktubeři, tak i nečtenáří, aby se podívali, co si pro nás Svět knihy letos přichystal. I já neodolala a navštívila jsem Svět knihy v sobotu. To, že zde byly opravdu velké návaly lidí a bylo tam i poměrně nedýchatelno pomineme a začneme se soustředit na ty pozitivní věci.

Pozitivní věcí jsou jistě knihy, obrovské množství knih. Také různé autogramiády atd... A o těch slevách a akcích ohledně knih ani nemluvě.

Proto dnes v tomhle článku najdete, co za knihy jsem si pořídila, a taky fotky, troufám si říct, že tolik fotek v jednom článku na blogu ještě nemám. Takže to bude trochu jiný typ článku, než jak jste zvyklí. Bude zde míň textu (tedy doufám) a víc obrázků.

Opravdu jen letem zmíňím, že jsem na Svět knihy dorazila s hodinovým zpozďením, než jsem původně plánovala. Takže jsem měla na nákupy pouze 1,5 h. Což je pro mě střašně málo, ale i tak jsem stihla nakoupit celkem 10 knih. Obávám se, že kdybych zde byla ještě déle, toto množství knih by se rozhodně zdvojnásobilo. Ale zase mě mrzí, že kvůli mému zpoždění jsem neměla čas se účastnit žádných programů či jiných akcí, které se zde konaly. Příští rok se to vynasnažím zlepšit, abych zde byla už dopoledne a ne až ve 14:00.

 

Ale hezky popořádku se podívame, co za knihy jsem si koupila. Hned, jak jsem se tam trochu zorientovla, jsem navštívila stánek nakladatelství Slovart, kde jsem si vyzvedla recenzní výtisk Paní půlnoci a plátěnou tašku s nápisem: (Ne) suď knihu podle obálky. Na stánku Slovartu jsem si též zakoupila knihu The Lie Tree. Byla to jediná anglická kniha, která mě zde zaujala a k mému štěstí, taky jediná kniha bez cenovky. Jelikož všechny ostatní anglické knížky stály cca 200 Kč, šla jsem k pokladně a doufala, že bude stát stejně. A ouha, prodavačka mi oznámila 50 Kč a já byla na pochybách, zda slyším dobře. Ale opravdu mě vyšla jen na 50 Kč, z čehož jsem měla pochopitelně radost.

 

Nevynechala jsem ani stánek nakladatelství Jota, kde jsem s 50% slevou koupila knihu Sochař, takže mě vyšla cenově velmi dobře, vzhledem k tomu, jaká je původní cena knihy.
Další na řadě byl stánek nakladatelství Albatrosmedia, kde jsem si koupila dvě novinky. Tedy Políbená ledem druhý díl série Kroniky Kaninu. A knihu Korunu poslední díl série Selekce, jsem velmi zvědavá, jak to celé dopadne.
U stánku nakladatelství Host jsem si koupila knihu Kouzelníkův únik z reality, tuhle knihu už jsem si chtěla koupit dlouho, a tudiž na Světě knihy byla jedinečná příležitost.
A úplně poslední stánek, který jsem navštívila, byl stánek nakladatelství Euromedia, kde měli na některé knihy opravdu pěkné slevy. Za neuvěřitelných 99 Kč jsem si koupila knihu Napůl divoký ze série Napůl zlý, jen škoda, že už neměli třetí a zároveň poslední díl.

 

Teď jste si asi všimli, že jsem se zmínila pouze o sedmi knikách a na začátku jsem mluvila o deseti. Ano, je to tak. Ve stánku Euromedia jsem koupila ještě knihy o vaření, které mě stály opravdu jen pár Kč a měly jen něco okolo sto stran a byly o jídle, takže jsem je úplně nebrala za knihy, které bych tu měla nějak více zmiňovat.

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jestli jste taky Svět knihy navštívili, jak se vám tam líbilo, a jaké knihy jste nakoupili. Snad příští rok budu mít více času si Svět knihy v klidu projít.
 
Název: The Land of Stories: The Wishing Spell
Autor: Chris colfer
Nakladatelství: Little, brown books for young readers
Rok vydání: 2012
Počet stran: 438
Žánr: Fantasy

Tahle knížka vyšla i u nás pod názvem Země příběhů u nakladatelství Fragment. Já si ji pořizovala v angličtině, i když už u nás vyšla v češtině. Protože jsem věděla, že budu číst i další díly. Ale nevěděla jsem, jak rychle budou u nás vycházet další díly a nechtěla jsem mít jeden díl v aj, a pak zase v češtině. Rozhodla jsem se pro anglickou verzi knihy. Navíc má knížka opravdu velmi lehkou angličtinu, takže je i dobrá pro začátečnníky.

Alex a Conner jsou dvojčata, chodí do normální školy a jejich máma je zdravotní sestřička, která na ně namá moc času. Jednoho dne ale Alex a Conner dostanou od babičky kouzelnou knihu. Ale zatím netuší, že je kouzelná, až když se z knihy začnou po nějaké době ozývat zvuky, zjistí, že s ní není něco v pořádku. A menším nedopatřením je tahle kouzelná kniha vtáhne a oni se ocitnou v zemi pohádkových příběhů. Pro všechny děti by to byl prakticky splněný sen, ale jak se dostat zpět do světa lidí? Alex a Conner se musí vydat na cestu, při které narazí na velmi známé pohádkové postavy. Ale ne všechna setkání budou tak příjemná, jak si mysleli.

Alex byla oproti Connerovi taková snaživá, ve škole jí to šlo, ale neměla žádné kamarády. Kdežto Conner moc školu neřešil, ten měl hodně kamarádů. Takže skoro úplné opaky. Mně se oba hlavní hrdinové moc líbili, takoví milí přátelští...

Kniha sice může budit dojem, že je pro madší čtenáře. Já si to ale tak úplně nemyslím, nevím, zda by úplně mladší čtenáři některé věci pochopili. I když kniha tak vypadá, tak mi opravdu nepřišla pro malé čtenáře.

Mě kniha opravdu bavila. Byla vtipná, milé postavy, kniha mi přišla celá taková milá a děsně hravá. Já ji nemám co vytknout. Rozhodně mám v plánu číst i další díly. Myslím si, že to je ten typ knihy, co se většině lidí líbí a nezáleží ani na tom, do jaké věkové kategorie spadají. Starším dětem se bude kniha líbit, protože které děti nemají rády pohádky, a ještě když je několik velmi známých pohádkových postav v jedné knize. Kdo by neodolal? A starší čtenáři se můžou vrátit do svých dětských let, kdy též četli pohádky. Za mě kniha, která potěší jakoukoliv věkovou kategorii.

Do komentářů klidně napište, zda jste knihu četli, nebo se ji teprve chystáte číst.

Hodnocení: 10/10
 
Název: Magický průvodce městem pod pahorkem
Autor: Pasi Ilmari Jääskeläinen
Rok vydání: 2017
Počet stran: 336
Nakladatelství: Paseka
Žánr: Fantasy, detektivka, horor

Už na začátek řeknu, že tato recenze moc kladná nebude. Na mém blogu zatím byly vždy kladné recenze, jelikož jsem si vždy správně vybrala, ale jak to tak občas bývá, tak jsem se trochu přehmátla. No, někdy to nastat muselo.

Na mém blogu jsou převáždě knížky od anglických a amerických autorů. Tak jsem chtěla zkusit změnu a vybrala jsem si tedy knížku od severského autora. Já, když jsem četla nějakou severskou literaruru, byla to vždy detektivka, a tak jsem teď sáhla po magickém realismu, který je u severských autorů též velmi oblíbený.

Říkala jsem si, to bude určitě skvělá kniha, viděla jsem, že spousta lidí ji také četlo a chválili si ji. Tak jsem si myslela, to bude super, zkusím něco nového a jiného... Jiné to opravdu bylo, ale ne tak, jak jsem čekala... Knížka mi fakt nesedla. Teď se vám budu snažit nějak popsat mé smíšené pocity z knihy.

"Je to smutné, ale bez smutku není ani krásy."

Olli Suominem je šéfredaktorem středně velkého nakladatelství, které vydává hlavně knihy pro děti. Olli vede normální život, má skvělou manželku a syna. Jednoho dne si, ale založí facebook a do přátel se mu hlásí jeho bývalá láska a dnes velmni známá spisovatelka Kerttu. Po nějaké době Kerttu nabídne Ollimu svoji novou knihu Magický průvodce městem. Což je pro Olliho i nakladatelství skvělá zpráva. Jenže když příprava rukopisu vrcholí, jeho manželku i syna unesou. Do Olliho života se vrací dávná minulost, která nebyla zapomenuta. Objeví se lidé, které Olli několik desítek let neviděl. A mají nabídku. Zdá se, že Olli nemá moc na vybranou. Nebo možná...?

Jako velmi lákavé mi přišlo to, že se kniha odehrává v nakladatelském prostředí. Tenhle nápad se mi velmi líbil. Stejně tak, jak anotace hlásala, že je to koktejl magického realismu, detektivky, hororu, fantasy, je to prostě něco, co tu ještě nebylo. Pro mě to znělo tak strašně lákavě. Celé tady to finské podivno.

"To my sami tvoříme osud velkými rozhodnutími, i malými."

Jenže mi nesedla ani jedna postava v knize, ani hlavní hrdina mi moc k srdci nepřirostl. Navíc tohle ani není kniha, kde je to nabité akčními scénamy a otáčíte stranu za stranou, čtení je zde pomalé, abyste si ho co nejvíce užili. Že je to cele pomalé mi vůbec nevadilo, ale kniha mě nebavila, prostě, jak se to celé odvíjelo mě moc nebavilo. První část knihy se mi i tak průměrně líbila a od druhé části, už to pro mě šlo z kopce. Bylo to vcelku zamilovaný, až mi to přišlo prostě moc, jak u nějakého filmu.

Ale, abych pořád jen nekritizovala. Na knize se mi přece jen něco líbilo, tedy přesněji tři věci se mi na ní líbily. Jako první je to obálka a graficke zpracování celé knihy. Dále tajné chodby, které se prpblétaly celým příběhem, ten nápad se mi opravdu líbil a nakonec se mi líbil konec knihy. Autorův nápad se dvěma konci, je to velmi originální. Můj konec knihy byl opravdu filmový.

"Není tak malého činu, aby neměl větších následků."

Já doufám, že jsem vás od knihy zbytečně neodradila. Já se zatím setkala většinou s pozitivním ohlasem na knihu, takže kniha špatná není, jen mi prostě nesedla. Stát se může.

Určítě mi do komentářů napište, zda jste knihu četli, chystáte se ji číst, nebo jaký na ni máte názor.

Hodnocení: 4/10
 
Název: Něvo víc
Autor: Patrick Ness
Počet stran: 344
Nakladatelství: Slovart
Rok vadání: 2017
Žánr: Sci-fi

O téhle knize asi většina lidí slyšela, jelikož ČR na konci března (kdy kniha vycházela) navštívil sám autor Patrick Ness, kde ji představil a zároveň uvedl i film, který byl podle jeho knihy Volání netvora zfilmovaný. Ale zpět ke knize Něco víc, jak už jsem zmínila, koncem března a začátkem dubna bylo okolo knihy doslova BUM, všichni ji četli (nebo právě čtou) a fotili na instagram (včetně mě). Já už mám knihu přečtenou a jaký je tedy můj názor na ni?

"Lidi májí sklon vidět ve všem příběh."

Šestnáctiletý Seth se topí. Je úplně sám. Nejdřív se snaží s rozběsněným mořem bojovat, jenže mu brzy ledové moře ochromí celé tělo, takže už nedokáže bojovat. Ví, že boj s mořem už prohrál. Nejdřív ho moře hodí na útesy a Seth slyší, jak mu zapraská v lopatce a cítí nesnesitelnou bolest. Nakonec s ním moře hodí o útesy ještě jednout a tentokrát už je to úplně naposledy, narazí hlavou do útesu a slyší zapraskání. A pak se probudí. Je vyčerpaný. Ale nachází se na velmi podivném místě, vypadá to, jako městečko, kde vyrůstal, než se přestěhovali, ale vše je prázné, zarostlé a nikde nikdo není. Nebo tady někdo je? Je tady něco víc? Seth se snaží najít odpovědi, protože nic nedává smysl.

"Musíme si lhát, abysme vůbec byli schopní žít. Jinak bysme se zbláznili."

Setha jsem si oblíbila, hned od začátku knihy. Přišel mi velmi sympatický a celkově tak nějak fajn. Pro mě rozhodně jeden z nejsympatičtějších hrdinů vůbec.

"Nezemřel jsi, ty ses jenom probudil."

O knize jsem věděla, že to bude sci-fi, ale že by se příběh mohl odvíjet takovým směrem, jakým se odvíjel, jsem opravdu netušila. Kniha je určitě i na zamyšlení, má velmi dobrou myšlenku, alespoň mně to tak přišlo. Rozhodně nadčasová kniha s místy filozofickým zaměřením. Navíc mi přišly některé pasáže knihy, až děsivě reálné. Opravdu můžu knihu jen doporučit, já sci-fi teda moc nečtu, ale pro mě nejlepší sci-fi, jakou jsem kdy četla.

Do komentářu mi klidně napište, zda se knihu chystáte číst, nebo jste ji už četli a jestli se vám líbila.

Hodnocení: 9/10

Za poskytnutí této knihy jako recenzní výtisk, děkuji nakladatelství Slovart. Na knihu se můžete podívat ZDE.
Slovart
 
 
 
Před týdnem začal měsíc duben, ale je na čase se ještě vrátit k měsíci březnu a to v podobě knižních přírůstků. Za měsíc březen jsem si celkem pořídila 4 knihy a z toho jsou 2 v angličtině.

Jako první knihu tu mám Heartless, která se opět odehrává v říši divů, ale nepojednává o Alence, ale o Srdcové královně. Jelikož mám ráda říši divů, nemohla jsem si knihu nechat ujít. Takže uvidím, jaká kniha nakonec bude. Kniha výjde i u nás během května.

Další knihou je Krvavé ostří, což jsou povídky k sérii Skleněný trůn. Série i autorka patří k mým oblíbencům, musela jsem si knihu co nejdříve pořídit.

A druhá anglická kniha je The art of being normal, tato kniha mě dooptavdy zaujala. Poslední dobou jsem začala číst YA knihy, které se zaměřují na velmi aktuální témata, tedy přéváždě sebevraždy, deprese či právě gaye. A tato kniha pojednává o dvou chlapcích, z nichž jeden chce být holka a druhý neviditelný... Zbytek si asi každý domyslí. Zatím se mi kniha velmi líbí.

Poslední kniha je Will Grayson, Will Grayson. Kniha už sice vyšla před nějakou dobou, ale já si ji pořídila až teď, protože je to zatím jediná kniha, kterou jsem zatím od Johna Greena nečetla. A navíc ji s Greenem psal i D. Levitham, od kterého mám doma Den co den, takže mi kniha v knihovničce nemůže rozhodně chybět.
 
Název: Včelí královna
Napsala: Laura Rubyová
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 285
Žánr: Fantasy, světová literatura

Tuhle knihu jsem dostala na Vánoce, takže přišel čas si ji přečíst. Lákala mě jak obálka, tak i anotace knihy. Koho by nezaujaly slova jako magický realismus či hypnotizující rytmus, rozhodně to zní lépé a lákavěji, než kdyby tam byla prostě nálepka další fantasy. Protože mi připadá, že dnešní fantasy jsou si hodně podobné (což chápu, protože fantasy knih je poslední dobou strašně moc). Ano, kniha byla odlišná, ale nejsem si zcela jistá, zda je to úplně dobře.

"Jedna, dvě strašák jde. Příjde si i pro tebe."

Finn žije v Kostipárech, je to zvláštní místo, je totiž plné spár, takových které vás zachytí, nebo jimi můžete propadnout a zmizet. Jednoho dne z Kostipár zmizí Róza, která žila u Finna a jeho bratra Seana. Rózu meli všichni rádi, byla milá a hodná. Ale nebylo by to poprvé, kdy od bratrů někdo utekl, jsou trochu zvláštní, hlavně Finn podivín, kterému všichni přezdívají Kosmonaut, Vejr či Mimoň. Navíc si všichni myslí, že za zmizení Rózy může Finn. Finn sem jim samozřejmě snaží vysvětlit, že to pravda není. Tvrdí, že Róza byla unesena tajemným mužem. Bohužel ho Finn nedokáže popsat, a tak si všichni myslí, že lže, nebo má halucinace. Ale co se Róze doopravdy stalo a dokáže ji vůbec někdo někdy najít?

Nejvíce sympatická postava pro mě byl Finn, ostatní postavy mi nijak k srdci nepřirostly. Navíc zde pro mě nebyl dostačující popis postav v knize, přece jen popis Finnovi kamarádky Petey, kdy autorka napíše, že vypadá jako přerostlá včela, jelikož má oči daleko od sebe, mi moc dostačující nepříjde.

Dalé je kniha vyprávěna z pohledu více postav, což mám ráda, ale v tomhle případě postavy mluvily někdy o minulosti a někdy zase o přítomnosti a já si nebyla úplně jistá, co je co. Prolínalo se zde vyprávění více postav za různého času a místa. A až do půlky knihy jsem v tom všem měla celkem zmatek.

Ale, abych tu knize vše jen nevyčítala - v knize se objevuje nemoc zvaná prosopagnosie tzv. obličejová slepota, tedy nejste schopnni rozeznat obličej, nedokážete si ho zapamatovat. A s knihou, kde by se taková tématika objevovala, jsem se ještě nesetkala, takže za tohle má kniha ode mě plusové body.

Kniha určitě do sebe něco má, ale není to co jsem čekala, bylo to úplně něco jiného. Čekala jsem více tajemna a té tíživé atmosféry, ale bohužel jsem žádný pocit jaký anotace slibovala, nepocítila. Od knihy jsem čekala i trochu více nadprirozena. Kniha je taková směkta, u které jsem si nebyla jistá, co je pravda a co sen. Za mě kniha není špatná, ale že byh z ní byla nějak nadšená fakt ne.

Hodnocení: 7/10

Volání netvora kniha vs. film

Jak asi vetšina z vás postřehla, u nás je teď v kinech film Volání netvora, který byl natočen podle stejnojmenné knihy. A jelikož jsem tuhle knihu začátkem měsíce četla a napsla jsem na ni i recenzi. Rozhodla jsem se, po zhlédnutí filmu, udělat i kniha vs. film.

Třináctiletý Conor začne pravidělně sedm minut po půlnoci slýchat, jak někdo zpoza okna volá jeho jméno. Čekává na něj Poster undefined Volání netvora: Příběh životanetvor, není to ten, kterého Conor čeká, je to starý strom (tis), který roste za jejich domem. Conora též pronásleduje noční můra, která se mu zdá od té doby, kdy jeho maminku začali v nemocnici týrat neúspěšnými léčebnými procedurami. Volání netvora - Příběh životaNetvor, ale nechce Conorovi ublížit, chce mu pomoci. Bude mu vyprávět tři příběhy a na oplátku chce slyšet pravdu. Pravdu, kterou Conor před všemi tají.

Ve filmu všechny zásadní věci zůstanou nepozměněny, což je jedině dobře, akorát Conor rád kreslí, což v knize není, ale to mi vůbec nevadí. Film je plný emocí- jako kniha. Navíc Lewis MacDougall (Conor) tuto roli ztvárňuje velmi věrohodně. Opět je o malý kosek lepší kniha, ale pokud chcete vědět poměrně podrobně o čem kniha je, stačí se podívat na film a budete hned v obraze do nejmenšího detailu. Takže kniha se prakticky rovná filmu, žádný zásadní rozdíl mezi nimi není.
 
Název: Strážci příběhů
Autorka: Mechthild Gläser
Počet stran: 344
Nakladatelství: Fragment
Rok vydaní: 2016
Žánr: Sci-fi, fantasy

Tato kniha mě zaujala, hned po přečtení anotace, jelikož hlavní hrdinka dokáže vstupovat do knižních příběhů. Ale ruku na srdce, kdo z knihomolů by si taky nepřál navštívit nějakou jeho oblíbenou knížku? Já tedy rozhodně ano, i když vím, že se mi to nepodaří. Navštěvovala jsem známé knižní hrdiny prostřednictvím hlavní hrdinky.

Amy se svojí matkou Alewis opoušní na nějakou dobu Německo, aby zapomněly a jedou na malý ostrov nedaleko Skotska, kde dříve žila Alexis. Amy se setkává se svojí babičkou, kterou vidí poprvé v životě. I když jí to matka celý život tajila, Amy se dozvídá, že patří do velmi starého rodu Lennoxů, kteří mají možnost vstupovat do knih a setkávat se s knížními hrdiny. Ale nesmí narušit dění příběhu, jinak by se změnily všechny knížky a mělo by to trvalé následky. Amy ale není jediná, kdo dokáže vstoupit do knih, dokáží to potomci rodu Mecalisterovi, tedy Betsy a Will, kteří navštěvují knihy již od mala.

Amy začne navštěvovat Knihu džunglí, kde se spřátelí s tygrem Šér Chánem a později v Řádku (zde se schází všechny knižní postavy) narazí na Werthera, který ji později bude pomáhat. Setká se také s Oliverem Twistem, kterému dá sušenky a žvýkačky. Jednoho dne v reálném světě na ostrově nalezen mrtvý Sherlock Holmes. Což je více než divné a navíc krátce poté propásne Alenka bílého králíčka z říše divů, takže se do říše divů nemá šanci dostat, ze země Oz zmizí vihřice, ze Snu noci svatojánské zmizí léto a začne sněžit, Šípková Růženka se probudí uprostřed spánku a odmítne čekat na prince...
Zkrátka se v knižním světě děje něco divného. Ale kdo za tím vším stojí, a proč? Amy se proto vydává pátrat spolu s Wertherem a Willem.

V knížce se setkáme se všemy velkými a významnými literárními díly. Padne zde zmínka o knize Pýcha a předsudek, Na větrná hůrce, Obraz Doriana Graye, Aladin, Petr Pan... Prostě zde narazíme na všechny staré známé v jedné knize.

Na začátku knihy jsem se nemohla moc začíst, ale vše se spravilo a v půli knihy už jsem byla úplně začtená, knížka mě bavila, bavilo mě jaké další zvraty autorka neustále vymýšlela v celosvětově známých příbězích. Knížka na mě působila velmi mile. Také za to tak trochu mohla Amy, která byla spíše takové nemehlo, neustále o něco zakopávala, nebo padala. Rozhodně někdo, kdo se snaží vypátrat zloděje v příbězích.

Možná se to nemusí hned tak zdát, ale knížka je nakonec celkem zamotaná, ale i tak příjemná a milá oddechovka. A kdo má rád knížky, kde se objevují i další známé postavy, tak rozhodně doporučuji, i když je knížka spíše pro mladší čtenáře.

Hodnocení: 9/10
 
Název: Volání netvora: příběh života
Autor: Patrick Ness
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 211
Žánr: Světová literarura, pro mládež

Knihu už jsem měla v plánu číst delší dobu, jenže jsem to pořád odkládala. Ale jelikož má být u nás v kinech koncem března film, bylo na čase si knihu přečíst, knihy čtu vždy dříve, než se podívám na film.

Kniha má jen okolo 200 stránek, takže jsem to stihla přečíst na dva zátahy- za jeden den. Navíc jsou v knize opravdu zajímavé, možná i místy děsivé kresby, které celý příběh skvěle doplňují.

Třináctiletý Conor začne pravidělně sedm minut po půlnoci slýchat, jak někdo zpoze okna volá jeho jméno. Čekává na něj netvor, není to ten, kterého Conor čeká, je to starý strom (tis), který roste za jejich domem. Conora též pronásleduje noční můra, která se mu zdá od té doby, kdy jeho maminku začali v nemocnici týrat neúspěšnými léčebnými procedurami. Netvor, ale nechce Conorovi ublížit, chce mu pomoci. Bude mu vyprávět tři příběhy a na oplátku chce slyšet pravdu. Pravdu, kterou Conor přede všemi tají.

Bylo zajímavé sledovat, jak se třináctiletý Conor vyrovnává se vším, co se v knize děje. Jelikož na vše zůstal sám, jeho maminka má rakovinu a často jí bývá špatně nebo je v nemocnici. Jeho táta žije se svojí novou rodinou v Americe, babičku nemá ani trochu rád, protože mu pořád něco nařizuje. Ve škole je přehlížený, kvůli jeho mamince, jeho spolužáci ho šikanují a se svojí nejlepší kamarádkou se přestal bavit.

Kniha má přímo pochmurnou až depresivní atmosféru, kterou skvěle doladují ilustrace v knize. Je totiž velmi smutná, ale zároveň si z ní čtenář něco odnese. Jak totiž netvor vypráví tři příběhy, všechny pojednávají o tom, že ne vždy je něco takové, jak se na první pohled může zdát.

Knihu můžu jedině doporučit, určitě by si ji měl přečíst každý, kdo chce zkusít nějakou změnu, s takovouhle knihou jako je tato, jsem se ještě nesetkala. Za mě velmi zajimavá a inspirující kniha nad kterou by se měl člověk zamyslet.

Hodnocení: 10/10
 
Jelikož nám před nějakou dobou začal už měsíc březen, tak je čas na knižní přírůstky za měsíc únor. Za měsíc únor jsem si pořídila celkem 5 knih.

1. Tři přání od Liane Moriarty, od téhle autorky jsem ještě nic nečetla, tak bylo na čase to napravit.
2. Volaní netvora od Patrika Nesse, knížku už jsem si chtěla přečíst dříve, ale pořád nebyl čas. Na konci března, ale bude v kinech film, takže jsem četbu téhle knihy uspíšila. Recenzi plánuji už brzy.
3. Divoká píseň od V. Schwab, na knihu jsem se hodně těšila a můžu jedině doporučit. Recenze ZDE.
4. Probuzení Simona Spiera od Vicky Albertalli, tak tahle kniha byla úpná pecka, prostě dokonalá. Opět jedině doporučuji. Recenze ZDE.
5. Pasažérka od Alexandry Brackenové, knihu jsem ještě nečetla, ale jsem na ni zvědavá.

Únorové knižní přírůstky jsou sice trochu kratší, ale nevadí. Do komentářů mi klidně napište, jako knihu jste si pořídili vy.

Recenze na knihu Probuzení Simona Spiera

 
 
 
Název: Probuzení Simona Spiera
Autorka: Becky Albertalli
Počet stran: 296
Vydavatelství: Yoli
Rok vydání: 2017
Žánr: YA

Tahle kniha byla pro mě první nejočekávanější měsíce února, ale i tohoto roku. O knize už jsem věděla poměrně delší dobu a když jsem se dozvěděla, že výjde i v češtině, byla jsem opravdu nadšená. Od knihy jsem měla jistá očekávání a musím říct, že je několikrát překonala.

Teď bych vám chtěla nějak popsat, jak je tahle kniha úžasná, abyste si ji všichni měli chuť přečíst. Ale obávám se, že to je naprosto nemožný úkol. Takže to shrnu slovy, že tahle kniha je prostě dokonalá. Vím, že se říká, že nic není dokonalé, ale myslím si, že tahle kniha se prostě vymyká a tahle věta pro ni neplatí, takže dle mého názoru je dokonalá.

,,Některé ponožky by člověku máma prát neměla."

Šestnáctiletý Simon je gay, i když o tom zatím nikdo(kromě tajemného Blua) neví, zatím není připravený provést vlastní coming out. Jelikož má strach, jak by na to zareagovala jeho rodina a staří přátelé, kteří ho už mají zaškatulkovaného. A co teprve, kdyby se to dozvěděla celá škola, všichni zas tak pokrokoví nejsou.
Simon si už několi měsíců vyměňuje emaily s tajemným Blue, který je také gay. Simon o něm ví jen to, že chodí do stejné školy a do stejného ročníku. Ale navzajem svoji pravou identitu neznají.
Jenže se tahle korespondence mezi Simonem a Bluem dostane do rukou Martina, jednoho ze Simonových spolužáků. Martin začne Simona vydírat, jinak ukáže tyhle emaily celé škole. Simon je proto nucen dělat věci, i které se mu ze srdce příčí. A jelikož je Blue hrozně opatrný a neprozrazuje o sobě žádné důležité informace, takže kdyby se emaily dostaly na světlo, jistě by Blue dostal strach a přestal by si se Simonem psát. Ale kdo se doopravdy ukrývá pod přezdívkou Blue?

Simona jsem si oblíbila hned po přečtení první stránky v knize. Přišel mi hrozně sympatický a navíc měl rád Orea (sušenky- ty mám taky ráda), takže jsem si ke čtení téhle knihy pořídila hned několik balíčků sušenek. Během knihy jsem se do Simona zamilovala a později i do Blua. Zamilovala jsem se do celé téhle dokonalé knihy.

V knize je též naprosto dokonale popsané středoškolské prostředí. Sice je to takové to typické americké, které jistě všichni znají z nějakého fimu, který se odehrává na střední. Ale mně přišlo opravdu hodně reálné, takže jsem si to dokázala naprosto živě představit.

,,Sušenky Oreo by se rozhodně měly považovat jako samostatný druh jídla."

Kniha se zabývá velmi aktuálním tématem, tedy homosexualitou, což je jedině dobře. Sám hlavní hrdina měl strach, jak to jeho okolí vezme, měl strach, že se mu někdo bude smát. To se taky stalo, jeho přátelé to vzali s klidem i škola, ale našli se i tací, co měli na Simona různé narážky, měli z něj srandu a davali mu různé nevhodné přezdívky. Což rozhodně je špatné. Je dobře, že se takové knížky píšou, a také, že o tomhle tématu mluví. Klidně uvítám jěště více knížek toho typu.

Knížka, jak už jsem zmínila je také trochu detektivka, jelikož se Simon snaží vypátrat, kdo je Blue. Musím říct, že jsem si sama hrála na detektiva a snažila se uhádnout, kdo je Blue. Na začátku knihy jsem měla sestavený seznam těch, kteří by to mohli být a čítal celkem tři lidi. Za půlkou knihy se to zúžilo na jednoho, a ten to pak doopravdy byl. Takže jsem na konci překvapená nebyla, ale vůbec mi to nevadilo.

U knížky jsem se také přímo královsky bavila. Knížka byla též napsaná velmi realisticky, jako by ji sám přimo psal kluk v šestnácti letech. A rozhodně mi příjde, že knížka je jeden z nějvětších objevů ve světě young adult. Tuhle jízdu si jěšte tento rok několikrát zopakuju.

,,Nemám rád konce, mám rád věci, které nikdy nekončí."

Tuhle dokonalou knížku jedině doporučuji. Vím, že jsem v téhle recenzi použila několikrát slovo dokonalá, ale myslím, že knížka si to určitě zaslouží.

Do komentářu mi klidně napište, zda se knihu chystáte číst, nebo jste ji už četli či jaký na ni máte názor.

Hodnocení: 10/10

Recenze na knihu Divoká píseň

 
Název: Divoká píseň
Autorka: Victoria Schwab
Rok vydání: 2017
Vydavatelství: CooBoo
Počet stran: 336
Žánr: Sci-fi a fantasy

Kniha Divoká píseň byla pro mě druhá nejočekávanější kniha měíce února. Navíc mám už od autorky doma i knihu Archiv, ale i samotná anotace knihy mě zaujala. I když mi příjde, že knihy s podobným nápadem jsem četla celkem dost. Hodněkrát jsem se setkala s nápadem, kde jsou dva znepřateléne rody či země, které se doslova nenávidí, ale někteří se spolu setkají a i když se jejich národy nenávid,í sprátelí se a stane se z nich něco víc než přátelé. A tahle kniha mi přišla dost podobná, jelikož tu máme dva vládce města a každý má nějakou její část, také mají děti, které se opět spolu setkají... No, zkrátka je to dost podobný princip, ale i přesto mi kniha přišla originální.

Město Verity je rozděleno na dvě části na severní a jižní část. Prestože vládci obou části mezi sebou uzavřeli něco jako mír, tak v temném městě není bezpečno. Ohrožují ho monstra, která se zrodila z násilí.
Kate se snaží vyrovnat svému otci, dokázat mu, že je jeho krev a nemusí se za ni stydět. Její otec vládne severní části Verity. Ovládá monstra (malchaje a korsaje) a od lidí si nechává platit za jejich bezpečí. Kate se po pěti letech, které strávila na mnoha internátních školách vrací zpět k otci, dokázat mu, že je stejná jako on.
August si přeje být člověk, což se mu nemůže splnit, jelikož je nestvůra(sunaj), dokáže lidem krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí jižní část města a snaží se chránit nevinné. A August je jeho tajná zbraň. Ale nebaví ho být neustále doma v relativním bezpečí. Otec mu tedy dovolí začít navštěvovat střední školu v severní části města, kde nastoupí pod jménem Freddie jako normální středoškolák. Ale jeho posláním v této škole je skamarádit se s Kate, dcerou Harkera(vládce severního města).
Our Dark Duet
Kniha je psána opět ze dvou pohledů, tedy z pohledu Kate a Augusta.
Kate je taková drsňačka, která se za každou cenu snaží připodobnit otci. Ve škole se někdy projevuje trochu agresivně a jde z ní respekt.
August je naproti tomu, že je nestvůra úplný opak Kate. Chce být člověkem a neustále ho trápí, že se musí živit lidskými dušemi.

Ale i přes své rozdíli se tihle dva spřátelí, jak to tak bývá. I v téhle knize jsem tak nějak čekala, že se přátelství přemění v lásku a tihle dva se do sebe zamilují, v knížách tohoto tipu to tak bývá více než často. Ale spletla jsem se, v knížce se opravdu žádná romantika nekonala. Rozhodně za tohle dávám knize plusové body, jelikož mě tenhle fakt příjemně překvapil a tímhle pro mě kniha vybočila z řady zamilovaných fantasy. Ale uvidím, jak to autorka vymyslela v dalším díle (Temný duet).

Od knihy jsem měla jisté očekávání, které rozhodně splnila. Pro mě to nebyl úplně nějaký zázrak, ale některé věci se mi v knize opravdu líbily. Knížka byla pro mě příjemnou oddechovkou. Přečtením této knihy rozhodně nic nezkazíte.

Musím vám ještě prozradit, že na konci knihy se objevila nová postava, na kterou jsem hodně zvědavá.

Hodnocení: 9/10
 
První měsic v roce 2017 je za námi a opět tu máme knižní přírůstky za měsíc leden. Sice jsou trochu později, jelikož je už skoro půlka února.

Za měsíc leden jsem si celkem pořídila 4 knížky. Je to poměrně málo, když srovnám prosinec s lednem, ale v prosinci byly přece jen Vánoce. Zpět k lednu. Všechny knížky jsem si tedy pořídila sama. A přesně dvě mám i přečtené.

Jako první tu máme:
Čáry život- tato novinka mi samozřejmě nemohla uniknout. Takže jsem se do ní hned, jak mi došla, pustila. Asi to tu nějak rozebírat nebudu, pokud si chcete přečíst můj názor. Recenze ZDE.

2. Tisíci patro- jsem si pořídila úplně na konci ledna. O téhle knize jsem dlouho přemýšlela, ale jakmile jsem ji v knihkupectví viděla, tak jsem se rozhodla ji pořídit. Tahle knížka je opět sci-fi, to tedy já moc nečtu, spiše hodně čtu fantasy. Ale jelikož jsem si už pořídila Čáry řivota, které jsou také sci-fi a ještě jednu knížku, která byla velmi originální. Tak proč ne.

3. Malý princ- je naprostá klasika, kterou četl snad každý (i já) a mně v knihovničce chyběla, takže když jsem ji viděla v Levných knihách za pár korun, tak jsem ji hned koupila. Ano, za poslení měsíce jsem se s těmi klasikami nějak rozjela.

4. My ostaní tu prostě žijem, napsal Patrik Ness, což nejspíš mluví samo o sobě. A já ještě od něho nic nečetla, ano, trochu ostuda, takže když jsem tuhle knížku viděla v jednom knížním časopise, ihned jsem ji musela objednat. Zatím je to poslední kniha co u nás od P. Nesse vyšla, ale koncem února by měla vyjít další, na kterou se též velmi těším. Ale zpět ke knize- My ostatní tu prostě žijem, to co se v knize dělo, je naprosto originální a nečekala jsem to. A kdo si chce odpočinout od těch fantasy hrdinů, kteří neustále zachraňují svět, tak rozhodně sáhňete po této knize.

No a teď se tedy zmíním o ne úplně knížkách, ale jak jste si mohli všimnout na fotce, mám zde dvě věci, které s knížkami úzce souvisí. Jako první věc je tričko, které je ke knize Čáry života. A mně se tričko velmi libilo a přála jsem si ho. A nakonec mi ho Albatrosmedia poslalo.

Druhá věc je Funko POP postavička Alenky z Říše divů. Ani mě neminul tento trend. Takže když jsem objevila tuhle postavičku, musela jsem ji hned objednat, jelikož mám hrozně ráda Alenku z Řiše divů.

Do komentářů mi klidně napište, kolik knížek jste si za měsíc leden pořídili vy, nebo zda jste nějakou četli. Či vlastníte také nějaké Funko POP postavičky.
 
Název: Dědictví rodu Trnhoffů
Autor: G. P. Jones
Rok vydání: 2011
Počet stran: 232
Vydavatelství: Mladá fronta
Žánr: Detektivka, pro mládež

Jsem ráda, že jsem na knihu narazila, sice o něco později, jelikož je kniha spíše pro mladší čtenáře než jsem já. Ale kniha měla spád, nenudila jsem se a také mě rozhodně pobavila.

Leontýna a Felix Trnhoffovi jsou třináctiletá dvojčata, ale ne ledajaká. Místo aby se normálně bavili, jako jejich vrstevníci např. počítačovými hrami, chodili do kina, koukali na televizi, chodili na veselé narozeninové oslavy... Mají tihle dva pouze jedinou snahu a to zavraždit jeden druhého. Ale nejsou to jen chabé pokusy, jsou to naprosto dokonale promyšlené a propočítané pokusy.
Jednoho dne, když se dvojčata rozhodnou změnit záveť svých rodičů, tak aby ani jeden z nich ze smrti sourozence nic neměl. A přece jen změna závěti netrvá lusknutím prstu. Proto se k nim dočasně nastěhuje jejich rodinný právník- pan Grešlík spolu se svým synem Adamem Grešlíkem. Na tuhle krátkou dobu se dvojčata rozhodnou uzavřít mezi sebou příměří. Ale i tak někdo neustále usiluje dvojčatům o život, včetně Adama Grešlíka. Kdo za tím stojí a jaký má záměr?

Knížka se odehrává především na strašidelném zámečku a jeho panství. Zámeček celkem čítá přes 80 místností, je velmi temný a strašidelný. Ale Leontýna a Felix se na zámečku nebojí, jelikož zde od mala vyrůstali. Při čtení téhle knihy bylo zajímavé, jak si všichni na zámečku nedůvěřovali. Nikomu jste nemohli dohromady nic říct... Ale celkovou atmosféru knihy bych přirovnala k Addamsově rodině.

Kniha přestože měla poměrně málo stránek, nebyla vůbec uspěchaná. Ani nechápu, jak se ty všechny informace podařily autorovi vecpat do tak málo stránek. I když pochopitelně by se dle mého názoru dalo z knihy vytěžit i více, ale chápu, že kniha je pro mladší čtenáře než jsem já, takže je napsána poněkud jednodušší formou. Jinak knihu doporučuji, je zábavná, vtipná a má hlavně spád.

Do komentářů mi klidně napište, jestli jste knihu četli. Případně jestli také občas přečtete nějakou tu knihu, která je spíše pro mladší čtenáře.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Mladé frontě. Knihu můžete zakoupit ZDE
Hodnocení: 9/10

Mf, Mladá fronta

Recenze na knihu Čáry života

 

Název: Čáry života
Autorka: Veronica Roth
Rok vydání: 2017
Vydavatelství: CooBoo
Počet stran: 424
Žánr: Sci-fi

Jako mnoho dalších knihomolů jsem i já začala knihu číst, hned jak u nás vyšla. Přestože doma sérii Divergence mám, tak jsem ji ještě nečetla, ale vím o čem je, takže Vám můžu s jistotou říct, že je opravdu velmi odlišné od Divergence.

,,Čest nemá s přežitím nic společného."

Než trochu přiblížím o čem kniha je, tak Vám popíši svět a zyvyky, kde se příběh odehrává.
V galaxii je celkem 9 planet, které jsou obydlené. A jedna z nich se jmenuje Thuvhe. Na Thuvhe žijí hned dva národy, Thuevhesané a Šoteti, kteří se navzájem nenávidí. Thuevhesané jsou ti mírumilovní, kdežto ti krvelační jsou Šoteti. Šoteti mají od Thuevhesanů zvyk, že když někoho zabijí, tak se říznou až do masa a následně nabarví ránu barvou. Tadáá vznikne čára života. Národ Thuevhe má i orákula ( vždy jen 3), to znamená, že vidí do budoucnosti, která se ovšem může změnit. Všude v galaxii je proud a skoro všichni cití i jeho přitomnost. Lidé mají vždy nějaký dar proudu. Někdo ho může ovládat, někdo proud vůbec necíti a někdo pomocí proudu může způsobovat i bolest... A někteří něco jako ,,vyvolení" mají Osud a ten se nikdy nezmění (nejde zabránit tomu, aby se to nestalo).

,, Pravdu je možné zatajit, ale není ji možné vymazat."

Akos je Thuvhesan a jeho matka je orákulum a jeho otec farmář, přesto se má o něco lépe než ostatní rodiny. Jednoho dne ho společně s bratrem Eijehem odvedou šotetští vojáci. Šotetům vládne tyran Ryzek a jeho nejdůležitější zbraní je jeho sestra Cyra. Ryzek si myslí, že pomocí otákula ( Eijeha) dokáže zvrátit svůj Osud. Ryzek tedy začne Eijeha využívat a z Akose se stane služebník Cyry. Akos totiž neciti proud, takže se může Cyry dotýkat a ulevit ji od bolesti. Cyra totiž dokáže lidem jen při pouhém dotyku způsobit obří bolest, ale bolest ji sama ovládá neustále, takže je pro ní problém učesat se, obléct... Akos se neustále snaží zachránit svého bratra. Dokáže si s Cyrou navzájem pomoci, nebo se zničí?

,, Dobrá srdce dělají náš svět útulnější."

Akose jsem měla od začátku radši než Cyru, ale na druhou stranu Cyra se na konci knihy hodně změnila, než jaká byla na začátku. Jak může být všem už od začátku jasné, přestože se jejich národy nenávidí, tihle dva se do sebe zamilují. Ale v knize se neobjevuje žádný milostný trojúhelník, jak bývá u takových knih často zvykem.

,, Je težší někoho popsat, když ho znáš dobře."

Od knihy jsem tohle vůbec nečekala. Je to vesmírné sci-fi, a taky dystopie zároveň. Je zde také poměrně hodně techniky a nechybí ani vesmírné lodě. Jak už jsem řekla, tahle kniha obsahuje Vesmír, techniku, revoluci, nějakou tu krvelačnost a kniha je i doplněna omamnými lektvary (nejen z mlčenky). Cise kniha měla nějaké ty drobnosti, co mi vadily, ale i tak se mi libila.

Hodnocení: 9/10
 
Autorka: Carol Rifka Bruntová
Vydavatelství: Jota
Rok vydání: 2014
Počet stran: 424
Žánr: YA

Hned na začátek musím říct, že jsem nesmírně ráda za to, že se mi tato kniha dostala do rukou. Jak asi ví t,i co čtou můj blog. Tak čtu převážně fantasy a tahle kniha nemá vůbec nic společného s fantasy, a to ani omylem. Tahle kniha je naprosto reálná, smutná a krásná. A když se tohle vše spojí, vznikne úplné bum pro vaše city. Pokud jste knihu ještě nečetli, tak to určitě udělejte. Protože pro mě je to kniha, která zaútočí na vás jako predátor a nebude vás chtít pustit. No a teď se konečně dostaneme k tomu, o čem tedy je a co mě na ní tak zaujalo.

June je čtrnáctiletá holka, která v poslední době moc dobře nevychází se svojí starší sestrou Gretou a nemá žádné přátele. Také se ráda vydává do lesa, kde si představuje, že žije ve středověku. Jediný kdo ji doopravdy chápe je její strýc Finn, který je velmi známý malíř a její nejlepší karamád, prakticky se dá říct, že do něj byla June zamilovaná. Jenže Finn jednoho dne zemře na nemoc zvanou AIDS. Když to dosadíte do roku 1987, kdy se toho o AIDS moc nevědělo a bylo něco jako tabu. Tak je vám jasné, že jakmile se to všichni dozví, šeptají si... June se najednou převrací celý svět. Jenže pak zjistí, že i sám Finn měl určitá tajemství a to ne něco, ale někoho. Tobyho. Toby byl dlouholetý přítel Finna, o kterém June neměla ani tušení, na rozdíl od ostatních členů rodiny. June věděla, že je Finn gay, ale že má přitele nevěděla. Rodina June nemá Tobyho ráda, myslí se o něm, že je vrah, protože nakazil Finna. June se přes všchno tohle přenese a začne se s Tobym scházet, ale tak aby o tom nikdo nevěděl. Toby je také jediný kdo doopravdy ví, jak se June cití. Spolu si navzájem vyprávějí různé historky o Finnovi, podnikají spolu výlety. A June docháźí, že toho mají s Tobym více společného, než by se mohlo zdát.

June mi přišla sympatická. Možná svým způsobem trochu podivínská, ale v dobrém slova smyslu. Na rozdíl od ostatních hrdinů v knize, neměla June před čtenářem žádná tajemství.
Greta starší sestra June, mi ze začátku vůbec milá nepřišla. Ale postupem knihy, když se její záměry začaly odhalovat, šla celkem pochopit. Ale rozhodně mi přišla zajímavější než June.
Toby mi přišel fajn a bylo celkem nefér, jak jím ostatní opovrhovali, kromě June. To si jistě Toby nezasloužil.

Nejsem si úplně jistá, že jsem přesně vystihla atmosféru a záměr knihy. Příběh podle obsahu může působit plitce, ale věřte mi, že není. Já si to taky původně myslela, ale knihu jsem nedokázala odložit a neskutečně mě bavila. Rozhodně tuhle knihu budu číst brzy znovu. Knížka je tajemná, smutná a zároveň krásna, proto ji vystihnu jedním slovem a to tajemnosmutnokrásná ji naprosto přesně vystihuje.Tahle kniha mi přijde, že čtenáři doopravdy něco dá.

Hodnocení: 10/10

Za recenzní výtisk bych chtěla poděkovat nakladatelství Jota. Knihu můžete zakoupitZDE

ZrcadleníRudá královnaPůlnoční korunaJiskra v popeluDám ti slunce
Křišťálový mečUvnitř mé hlavy - Co když jsem si tě vymyslela?Dvůr trnů a růžíFangirlNedej se
Tenhle článek je celkem dost opožděný, ale rozhodla jsem se sem shrnout 10 nejlepších knížek, které jsem v roce 2016 přečetla. Ještě na začátek bych chtěla poděkovat čtenářům ,co čtou můj blog a také nakladatelstvím a knihkupectvím, s kterými jsem minulý rok navázala spolupráci.

A těd se vrhneme na ty knížky, jak už jsem zmínila, je jich celkem 10. Jsou seřazeny podle toho, jak jsem je četla. A za rok 2016 jsem jich celkem přečetla 47, což je pro mě celkem málo, mohlo to být alespoň tak 60, aby to bylo takové hezké kulaté číslo.

1. Zrcadlení
Tahle kniha byla třetí díl série Šepotání, kterou naprosto miluju, takže mě ani třetí díl nezklamal.

2. Rudá královna
Je první série a naprosto mě zaujala. Svět v téhle knize se dělí podle krve.

3. Půlnoční koruna
Je druhý díl série Skleněný trůn a tahle kniha je ještě lepší než první díl.

4. Jiskra v popelu
Tuhle knihu naprosto miluju. Je první díl série, a přestože je to fantasy kniha, byla pro mě něco úplně jiného.

5. Dám ti slunce
Od téhle knihy jsem neměla tušení, co čekat a naprosto mě dostala.

6. Křišťálový meč
Kniha je druhý díl Rudé královny, který mě opět nezklamal, i když to bylo něco truchu jiného než jsem čekala.

7. Uvnitř mé hlavy
Tahle knížka mě prostě bavila, bylo to něco jiného. Pohled na svět holky co trpí schizofrénií.

8. Dvůr trnů a růží
První díl série od mé oblíbené autorky Sarah J. Maas. A k tomu není co dodat.

9. Fangirl
Kniha byla vtipná a prostě mě bavila.

10. Nedej se
K téhle knize nemám skoro co říct, snad jen to, že mi přišla naproto dokonalá.

A to by bylo k deseti nejlepším knihám vše. A klidně mi do komentářů napište, jestli jste nějakou četli a jaká kniha se vám líbila nejvíce.
 
Název: Half bad (Napůl zlý)
Autorka: Sally Green
Vydavatelství: Yoli
Rok vydání: 2014
Počet stran: 368
Žánr: Fantasy
1. díl


Po delším rozhodování, jsem si knihu nakonec přečetla. A dopadlo to lépe než jsem očekávala.

V novodobé Anglii, kde v utajení žijí bílí-hodní a černí-zlí čarodějové. Tyhle frakce se navzájem nenávidí. Ale jedno je spojuje. Chlapec. Všichni se ho bojí, protože jeho matka je Bílá čarodějka a otec Černý čaroděj. Jeho otec je nejsilnější a nejkrutější Černý čaroděj na celém světě.
Nathan už od mala žije na území Bílých čarodějů, přesněji u své babičky spolu s bratrem Arranem, sestrou Deborach a sestrou Jessicou. Přesto se ho všichni štítí, je Poloviční kód. Má v sobě něco zlého, může jim ublížit. Čím je Nathan starší, tím přísnější jsou pravidla, která ho omezují. A k tomu se i zamiloval do Annalise, která je Bílá čarodějka každým krokem. A aby se takhle někdo přátelil s Polovičním kódem je nepřípustné. Brzy ho začnou dokonce věznit v kleci. Odkud musí uprchnout a najít do svých sedmnácti let svého otce, který ho může zachránit. Jinak zemře. Ale najde ho a bude mu chtět vůbec pomoct?

Nathana jsem do půlky knihy neměla vůbec ráda. Byl pěkný darebák, schválně se nechal vyhodit ze školy... I když jeho postoj se dá chápat, všichni se ho štítí, skoro nikdo ho nemá rád. Dalo se svým způsobem říct, že byl trochu zanedbaný, přece jen v sedmnácti letech neumět číst. Ale nakonec se vše v druhé polovině obrátilo a já měla Nathana ráda.
Nathanův nevlastní bratr Arran byl příkladem naprosto úžasného bratra. Toho jsem měla ráda od začátku do konce knihy. Taky mi přišlo, že se jako jeden z mála choval k Nathanovi správně.
Annalise mi od začátku nesedla. Sice působí hodně a mile. Chová se k němu hezky a má ho taky ráda. Jí jaksi nevěřím, přijde mi, že za to úplně nestojí.

Na tuhle knihu jsem se dívala již delší dobu. A když jsem byla po dočtení knihy Nedej se, tak naladěna na tu kouzelnickou notu, rozhodla jsem se zkusit Napůl zlý. Tahle kniha mi přišla celkově temnější a nebylo zde ani takové to typické čarování typu: pomocí kouzla si uvařím čaj, uklidím v pokoji, přičaruju si křídla... Takže v téhle knize nebylo takové to typické čarování, jak by si někdo mohl představit. V téhle knize každý v sedmnácti letech dostal tři dary a potom objeví svoje nadání. Může měnit podobu, míchat lektvary, umět mizet...
Ale přišlo mi, že knížka byla hlavně o nezdolné vůli přežít. Prostě Nathan byl od ostatních trochu odlišný a skoro všichni už ho odsuzovali... Líbilo se mi, že knížka nebyla tak úplně o tom čarování, ale já jsem v tom viděla i něco dalšího.

Hodnocení: 9/10

Recenze na knihu Nedej se

 
Název: Nedej se
Autorka: Rainbow Rowellová
Vydavatelství: Yoli
Počet stran: 494
Rok vydání: 2016
Žánr: Fantasy

Konečně tu mám další knížku od Rainbow Rowell. Po dočtení Fangirl, jsem si prostě musela přečíst i Nedej se. Už jen podle útržků v knize Fangirl mě příběh Simona Snowa bavil. A nakonec moje očekávání naprosto předčilo a knížka se u mě řádí k nejlepším, které jsem v roce 2016 přečetla, a taky vůbec k nejlepším, které jsem zatím přečetla. Pro mě to byl ten typ knížky, co čtu jedním dechem, abych rychle věděla, jak dopadne. Zároveň se ale neděším, až knížka skončí úplně. Je pro mě ale útěchou to, že ji nečtu rozhodně naposled.

,,Nestačí mít magické schopnosti, aby byl člověk mágem."

Simon Snow žil až do svých jedenácti let v sirotčinci. A taky mu poprvé bouchly saze, zkrátka vybuchl a tryskala z něj magie. Také ho hned potom našel Mág, ředitel školy Watford, která je speciálně pro kouzelníky. Nyní je Simonovi osmnáct a je na škole v posledním ročníku. A taky nejhorší Vyvolený, jakého kdy vyvolily. Kouzlení mu moc nejde, nadělá vždy víc škody než užitku a raději se ohání mečem. Kouzlení nechává na své kamarádce Penelopě. Simon je Vyvolený, protože má zachránit svět před Zlořádem Pletichou, který ohrožuje kouzelnický svět. Kde po sobě zanechává mrtvá místa. Mrtvé místo je místo, kde už není magie, prostě ji odtud vysaje. Jenže Simon si v bojích proti Pletichovi nikdy nevedl dvakrát nejlíp. Jak už jsem řekla Simon je na Watfordu poslední rok a jelikož to zde má rád, chce si tento rok pořádně užít. Jenže se stane další divná věc Baz beze stopy zmizí. Baz je naprosto zákeřný, příšerný a nafoukaný upírský spolubydlící. A Simon je z toho celý pryč, myslí si, že Baz na něj kuje nějaké pikle. Baz totiž Simona nemará rád a dělá mu nejrůznější naschvály, dokonce se ho pokusil i zabít. Chce mu přebrat jeho holku Agátu a mnohé další. Ale Simon ví, že za jeho zmizením stojí nějaká záhada a musí jí přijít za každou cenu na kloub.

,,Přední sedadla jsou pro lidi, kteří se nenechali unést balvany."

Mojí úplně nejoblíbenější postavou z celé knihy je Baz.
Baz je sice zákeřný a nafoukaný, ale mám ho ráda. Nejvíc mě vždycky bavilo, jak vytočil Snowa. Když už to vypadalo dobrý, vždycky přišel s nějakou podpásovkou. No, Baz byl prostě Baz. ten nejdokonalejší, nejchytřejší a nejlepší.
Simon Snow byl prostě nejhorší Vyvolený, co kdy vyvolili. A taky pěkně natvrdlý. Simona jsem měla taky ráda, ne asi tolik jako Baze. I když doopravdy byl pěkný nemehlo.
Penelopa byla taky na jednu stranu pěkne trhlá, ale i rozumná. Co by si bez ni Snow počal? No asi nic moc. Takže rozhodně byla nadaná kouzelnice.
Agátu jsem nemusela moc už od začátku. Její chování jsem nechápala.
Mág tomu jsem od samého začátku nic nevěřila. Nepřišel mi zlý, to ne, ale taky se nechoval dvakrát nejlíp. Sice chudák Simon, ten ho měl asi ze všech nejradši.

,,Mým cílem je maximální efektivita."

Je fakt, že mi knížka přišla trochu podobná s Harrym Potterem, mně to teda zase tolik nevadilo. Spousta knížek si je dneska s nějakou podobná. Opět se tady střídalo vyprávění příběhů z různých pohledů hrdinů Simona, Baze, Penelopy, Agáty...
Návíc mi příjde, že je v knížce smíchaných hned několik žánrů, což bylo taky super. A autorka mě navíc přesvědčila, že je doopravdy skvělá spisovatelka. Nejvíc mě bavilo, jak neustále Baz popichoval Simona. Jsem ráda, že se autorka rozhodla napsat tuhle knihu, protože jak sama psala, dlužila mu to. A já nemám knize co doopravdy vytknout.
Kniha Nedej se, je mojí poslední přečtenou knihou roku 2016, takže mám radost, že jsem právě touhle knihou zakončila rok 2016.

Hodnocení: 10/10

Knižní přírůstky za měsíc prosinec

 
Jelikož tento měsíc byly Vánoce, představím tedy celkem 17 nových přírůstků za měsíc prosinec.

Jako první začneme sérií The Land of Stories od Chríse Colfra. Pořídila jsem si první a hned k tomu i druhý díl. U nás zatím vyšel jen první díl a to od nakladatelství Fragment. Všichni si tuhle knihu chválili, včetně mojí kamarádky, která ji naprosto vychválila a nastínila o čem je trochu podrobněji než anotace. A mně bylo rázem jasné, že jestli je opravdu tak skvělá, tak budu muset mít hned po ruce i druhý díl. A zatím musím říct, že je první díl fakt super.

Jako třetí kniha tu je Královna stínů od Sarah J. Maas. Tuhle sérii naprosto miluju, takže mi nesměl chybět zatím poslední díl, co u nás vyšel a čtvrtý v pořádí série. Opravdu jsem na něj zvědavá. Protože každý díl série mi příjde lepší a lepší.

Další Dědictví rodu Trnhoffů od Garetta P. Jonese. Tuhle tu knížku jsem si vybrala jako recenzní výtisk od nakladatelství Mladá fronta. Knížka je sice pro mladší čtenáře, ale mě vždy bavily takové ty staré temné rody, co mezi sebou kují pikle, jak se navzájem odstranit. Ještě jednou za recenzní výtisk děkuji.

Knížka Smrt a jiné vrcholy mého života mě zaujala hned názvem a následně prvními řádky anotace. Mít za kamaráda samotnou smrt není úplně obvyklé. Já komedie moc nečtu, ale má to být skloubení černého humoru, přátelství a smrti. Teď už bude záležet jen na tom, jak bude kniha napsaná.

Pomstu a rozbřesk jsem si musela pořídit už jen kvůli té obálce, a taky tomu, že je to další retelling. Ale i samotná anotace mě zaujala. Navíc je retelling na pohádky Tisíce a jedné noci, takže to není úplně obvyklé.

Třetí stříbrná kniha snů je ve slovenštině. Před nějakým cca rokem a půl jsem četla první dva díly, které mám hodně ráda. A teď už jsem čekla na poslední díl. Původně měl v češtině vyjít někdy v létě, pak na podzim a teď až někdy v únoru. Já už jsem nevydržela čekat a pořídila si ji ve slovenštině, což mi nevadí. Obálky se neliší a velikostně k sobě taky pasují.

Jáma a kyvadlo od Poe. Určitě jsme o téhle knížce všichni slyšeli. Já taky, ale ještě jsem ji nečetla a řekla jsem si, že je čas to napravit. Navíc jsem před Vánoci navštívila Levné knihy a narazila na ni s ještě jednou knihou.

Stránky světa jsem dostala na Vánoce od výše zmiňované kamarádky, s kterou sme se domluvily, že si navzájem dáme knížku. A já si přála právě tuhle. Je to vlastně knížka o knížce a navíc tenhle svět popisuje spousta lidí, jako ráj knihomolů.

Štastně až navěky jsou povídky k sérii Selekce, takže v mé knihovničce nesmí rozhodně chybět, takže co víc k tomu říct.

Včelí královna mě zaujala obálkou a taky anotací, která slibuje temný příběh. Ale uvídíme či se moje představa temného příběhu bude shodovat s představou toho, co slibuje anotace.

Po Alence doplňuje to co se děje tady na Zemi, když se Alenka propadla do Říše divů. Tuhle knížk už jsem stihla přečíst a můj názor si můžete přečíst ZDE.

Pes Baskervillský je můj nejoblíbenější příběh co se týče Sherlocka Holmse. Takže, když jsem na něj narazila v Levných knihách, neváhala jsem, ano, je to ta druhá kniha, kterou jsem tam pořídila.

Řekni vlkům, že jsem doma. Tuhle knihu jsem si vybrala jako recenzní výtisk od nakladatelství Jota. A ještě jednou jim za knížku děkuji. Knížka se odehrává ve dvacátém století a má být spíše plnná pocitů... Není úplně můj styl, ale anotece mě opět zaujala.

Strážci příběhu. Můžeme se zde setkat s tygrem Šerchánem, Oliverem Twistem a dalšími. Rozhodně závidím Amy, že má tu schopnost a může se s nimi setkat.

Časodějové mě zaujali tím, že je to ruská fantasy. Takže si myslím, že to může být trochu změna od té anglické a americké. No, ale uvídíme, jestli tam doopravdy bude nějaký zásadní rozdíl.

A nakonec Iluminae, tuhle knížku jsem si neměla v plánu vůbec pořizovat. Mě moc sci-fi knížy nelákají. Ale najednou všichni mí oblíbení blogeřia a booktubeři tuhle knihu vychválili, a když jsem si ji pak prolistovala v knihkupectví a viděla, jak je zpracovaná formou zápisků, musela jsem si ji hned pořídit. Snad z ní budu taky tak nadšená, jako všichni ostatní.

A tohle jsou všechny knižní přírustky za měsíc prosinec. Za tenhle rok je to nejvíc knížek za jeden měsíc a taky bych řekla, že taky nejdelší článek do rubriky měsíční přírůstky. A kolik knížek jste za měsíc prosinec dostali vy?

Recenze na knihu Po Alence

 

Název: Po Alence
Autor: Gregory Maguire
Vydavatelství: Xyz
Rok vydání: 2016
Počet stran: 352
Žánr: YA

Jak jistě víte, mám strašně ráda Alenku v Říši divů. Takže jsem si nemohla nechat ujít knížku, která pojednává o tom, co se dělo tady na Zemi, když Alenka zmizela a také o tom co zažila Ada ( kamarádka Alenky), když spadla králičí dírou do Říše divů jen pár chvil po Alence. Toto slibuje anotace. Navíc člověk co má rád Alenku a různé retellingy, si od tohohle slibuje celkem dost, včetně mě, ale opak je pravdou.

,,Nenech si radit od nikoho, koho tady potkáš. Všichni jsme tady šílení."poster

V šedesátých létech devatenáctého stolení žije ve vikariátu malá holčička jménem Ada. Jednoho dne se má se svojí guvernantkou projít a při té příležitosti zanést sklenici marmelády své kamarádce Alence. Jenže guvernantka se zdrží, a tak malá Ada opustí bez dovolení dům plný chaosu dřív než guvernantka. A vydá se k domu Alenky sama, jako první narazí na sestru Alenky Lydii, která nemá moc potuchy, kde Alenka právě je. Ada při pátrání po Alence spadne do králičí díry a ocitne se v Říši divů. A jelikož sem Alenka také spadla před malou chvílí, snaží se ji Ada najít i v Říši divů.
A pak tu máme Lydii (kniha je vyprávěna z více pohledů), Lydie popisuje, co se děje v normálním světě ( v Londýně) po Alenčině zmizení. K Alenčině domu se též přižene i guvernantka slešna Amstrongová, kde se setká s Lydií, která jí řekne, že Adu viděla. Slečna Amstrongová se snaží Adu najít, ale neúspěšně. Lydie Alenku neřeší, různá zmizení jsou pro Alenku běžná.Llydie se tedy vrací do domu, kde má její otec vzácnou návštěvu, pana Darwina( ano, toho známého biologa), kterého doprovází pan Winter se svým chráněncem, chlapcem jménem Siam. Lydie se s panem Wintrem sblíží. A nakonec se ztratí i malý Siam.

,,Dostala jsem radu, abych se neřídila žádnými radami, jichž se mi dostane."

Ada byla malá desetiletá holčička. Která měla ráda svoji kamarádku Alenku, protože si z ní jako jediná z dětí nedělala srandu. Ada měla problémy s držením těla, nosila tedy korzet a ortézu, protože i špatně chodila. Navíc ji nikdo nebral tak moc vážně, jak by měl, hlavně v Říši divů.
Lydie starší sestra Alenky, které bylo patnáct. Ze záčátku se mi zdála celkem sympatická, ale postupem knihy jsem ji přestala mít ráda, měla jsem ze všech postav v knize nejmíň ráda ji. Byla velmi arogantní, zlomyslná, namyšlená... Myslela si kdo ví co, že je. Když se Alenka ztratila, vůbec to neřešila, také byla příliš optimistická.
V knize spíš všichni o Alence jen mluví, Alenka to a Alenka ono... Doopravdy se s ní setkáme až na konci knihy a to na malou chvíli. Alenku všichni popisují jako svou, odlišnou od ostatních dětí, ale ne divnou.

,,Všichni nedosahujeme stejného nadání."

A teď se dostaneme k mému názoru na celou knihu. Kniha nabízí více pohledů na celou věc. Z pohledu Ady, která též navštívila Říši divů. Z pohledu Lydie, která popisuje to, co se děje u nich doma, když Ada i Alenka zmizí. Je tu i pár pohledů vedlejších postav příběhu.
Takhle to zní celkem zajímavě. Co se ve skutečnosti dělo tady na Zemi? Nabízí se různé možnosti, ale autor očividně zvolil naprosto nejnudnější variantu, jaká jen může být. Na Zemi se nic moc neděje. A z pohledu Lydie, kterou jsem ani neměla ráda, to pro mě bylo strašné. Některé kapitoly byly jen tok myšlenek vypravěčů, zabývaly se něčím, co je právě napadlo a nikdy se, pro mě, nejednalo o zajímavé téma. A mít přes čtyři stránky popsané, co si někdo myslí, bez dialogů. Není nic dech beroucího. Navíc mi knížka nepřišla jako YA román. Nelíbilo se mi, jak všichni vyzdvihovali vzhled Ady i obyvatelé Říše divů. Ada prostě měla špatné držení těla, problémy s chůzi, jak někteří říkali, neměla patřičnou eleganci... Prostě stav Ady všichni řešili, protože doba devatenáctého století šedesátých let není na nějaké tělesné postižení zvyklá. To mi v knize vadilo, pořád někomu připomínat, že tak vypadá. Měla jsem od knížky jistá očekávání a zklamala mě.
A závěrečné hodnocení: 6/10